neděle 1. dubna 2018

Střípky

Opravdu obrovský
http://pinktentacle.com/2009/03/giant-baby-robot-spits-fire-on-roppongi-pics/

Japonský sochař Kenji Yanobe skutečně není troškař a možná dokonce nesnáší pověstné japonské miniatury, protože vytvořil monstrózní sochu robota. Jeho dílo se jmenuje Giant Torayan robot a měří 7,2 metrů. Jedná se o mechanické miminko, které se může díky podvozku na kolech pohybovat, zpívá, tančí a hlavně plive oheň. Robot stojí před Tokijským
zábavním centrem Roppongi, kde je množství restaurací, hotelů, ale i diskoték a nočních klubů. Takže je logické, že mimino vrhající plameny je součástí výstavy "Roppongi Art Night."


Co uvidíš z okna
http://www.geekologie.com/2007/10/dynamic_daylight_window_is_tri.php

Pohled z okna Dynamic Daylight Windows, firmy Philips může být velmi matoucí a odporující logice reality. Je to totiž něco jako kouzelné okno.
Jedná se o koncept designu budoucnosti z programu "snadnější každodenní život" - easier day-to-day living. Toto okno, až bude reálné, bude skutečně něco jako sen. Představte si, že pokud kolem něj půjdete, bude rychle vytvářet efekt žaluzie a jakmile se vzdálíte, žaluzie zmizí. Dotykem ruky na určité místo přímo na okenní sklo, změníte jasnost světla dopadajícího do místnosti a další dotyk a změní se barva světla. Máchnete po okně lehce rukou a za ním začnou vyrůstat stromové větve. Rostou všude tam, kde jim to gestem naznačíte. Přejete si, aby bylo ráno? Okno skrz větve nebo třeba budovy nasimuluje ráno. Chcete večer? Máte ho mít i s červánky. Sednete si na sedátko umístěné na vnitřním parapetu a prostor okolo okna se začne rozsvěcet a i samotný parapet. Jasná modrá postupuje zpod vašeho těla nahoru až svítí celá plocha a podle vašeho přání se jas ztlumuje, barva tmavne…
Takové jsou fantastické představy techniků z Philipsu a doufejme, že se jim v budoucnosti opravdu podaří takové okno zkonstruovat a hlavně vyrábět. Chtějí je dodávat do hotelů, ale jistě nebude jen pro ně, Dynamic Daylight Windows, by bylo hezké i třeba v mateřských školách, dětských pokojích v halách domů. Může být i oknem nikam, čili instalací v přepážkové stěně a každý si vytvoří takový pohled ven, jaký si bude přát.



Ona mluví
http://www.rxtalks.com/

Randy Allnatt, který od narození nevidí málem udělal fatální chybu záměnou léků. Naštěstí přežil a rozhodl se, že musí vymyslet něco, co lidem jednou pro vždy zabrání splést si prášky. Spojil se s farmaceutem Anthony R, Marianem a založili firmu MedivoxRx Technologies. Během pěti let zhotovili a odzkoušeli několik systémů až nakonec zůstali u třech. V roce 2000 je dali vyzkoušet a ohodnotit pacientům a ti jednoznačně rozhodli, že nejlepší je "mluvící" lékovka. Jenže, zatím to bylo složité zařízení, které se nehodilo k širšímu použití.
V dubnu 2004 jejich firmu koupil Wizzard Software, který se krom jiného specializuje i na rozpoznávání a syntézu hlasu, a výzkum najednou dostal ten správný spád. Už v prosinci toho roku si první zájemci mohli koupit skutečně mluvící lékovku pod názvem Rex-The Talking Bottle. Je to 10cm vysoký umělohmotný váleček o průměru 5cm. Aby lékovka prozradila, co v sobě skrývá, stačí pouze zmáčknout malý knoflík v její dolní části. Informace do ní lze vkládat dvěma způsoby. Prvním, a asi z hlediska pacienta nejdůležitějším, je ten, že informaci o léčivu do ní zadá lékárník (popřípadě doktor), přímo ze svého počítače. Tato data jsou přístrojem, do kterého je lékovka postavena, okamžitě přeměňována na řeč a ta je nahrávaná do ní. Druhou možností je, že si informace do lékovky namluví pacient. K tomuto potřebuje celý komplet nazvaný Rex Starter Kit. Je to "magnetofon" - speciální zařízení umožňující zvukový záznam do lékovky, mikrofon a tři plastikové lahvičky. Samotný záznam je jednoduchý stiskne se knoflík a do mikrofonu se najednou řekne vše, co si má lékovka pamatovat a říkat. Záznam může být dlouhý 32 sekund a jde vymazat a nahrát znovu.
Doba, po kterou na vás hovoří, čili trvanlivost jejich baterií, je půl roku nebo 300 použití zvukového záznamu, pak si musíte pořídit novou.

středa 18. října 2017

Den jako stvořený pro trapas





Krásný den babího léta. Modrá obloha a sluníčko se překonávalo. Druhý den jsme se už probudili do mlhy, šedé oblohy a chladna.
Pořádala jsem akci – Růže pro Božku. Ano tak familiárně nazývám velikánku Boženu Němcovou. Poslala jsem pozvánky a dopadlo to jako vždy. Šla kamarádka a já. Ani ta růže nebyla neb jsem zjistila, že květinový stánek na Andělu, co tam byl snad desítky let, najednou není.
Vše bylo zachráněno svíčkami, které kamarádka prozřetelně vzala s sebou.
Po vyškrtání ani dvaceti sirek, svíčky zaplápolaly na rovu národní buditelkyně a my, přes dav mladých a velmi hlučných Němců se prodraly, projít si náš český Slavín.
Krásný den a barevné listí učinilo z principu ponurého a zadumaného místa – čili hřbitova, místo emočně přijatelné.
Z věží Vyšehradské kapituly zvonky zvoní Vltavu a Ta naše písnička česká.

Vedro a kilometry v nohou, jak jinak, míříme na pivo a nakládaný Hermelín.

Skvělý večer končí, každá běžíme na svůj dopravní spoj. Hurá nemusím čekat, raduji se, při stíhání tramvaje. Při klusu šátrám v batohu. Hledám mobil neb si kupuji jízdenky smskou.
Šmátrám. Nikde není. Nasednu. Sednu si. Vytahuju věci. A nedá se nic dělat, na příští zastávce vystupuji a sprintuji zpět do baru.
Prolítávám dveře, během upocená a zafuněná. Oči vykulené. „Zapomněla jsem si tady mobil,“ houknu směrem k barmance.
Přijdu ke stolku a … a nic. „Nenašel se tady mobil?“ docela zoufale se ptám. „Jsme odešli před asi pěti minutami.“
Barman hledá, barmanka hledá. Já vypadám asi zoufale. Není to tak dávno, ztratila jsem snubák a teď ještě mobil?
„Jaké máte číslo, zkusím vás prozvonit,“ říká dáma sedící u baru.
Diktuju číslo a chci věřit v zázrak.
Dáma dopsala mé číslo a mačká volat. Ticho. A najednou se ozve úvodní melodie ze seriálu Doctor Who.
Možná někteří tušíte. Zrudla jsem. Mobil se ozývá z mého batohu.
Vyndávám věci. Kde je? Kde jen je?
Zapadl mi pod podšívku batohu.
Rudá jak rak a s omluvami na všechny strany se snažím narvat věci zpět do batohu. Kdo má ruce, tak mi pomáhá.
Hurá vše na svém místě a honem na tramvaj.




čtvrtek 6. července 2017

Tráva kam se hneš







Na Piazzettě Národního divadla roste tráva aneb výstava co mne  konečně zaujala... neb traviny jsou krásné a mám je ráda. ☺
Přiznám se, že na balkonu si taky do květníků sázím nejen kytky, ale i traviny a proso.


Na úvod musím říct, že tedy nebyla tam jenom tráva, ale i jiné rostliny, ovšem na 95% pouze a jen traviny.




















































a když přijde mráz, krásu trávy velebím zas ☺





neděle 28. května 2017

Návštěva malého pivovaru



Byla jsem na exkurzi v Břevnovském malém pivovaru. Jedná se o zřejmě nejstarší pivovar v Čechách. Tedy pivo se zde nevařilo po celou tu tisíciletou dobu, byly větší či menší výpadky, ale dnes se tu opět nachází pivovar, a co jsem ochutnala, pivo je dobré.






Ukázka starodávného vaření piva






Lahvování ze začátku minulého století







a pípa



Lahve, co zde vidíte, nebyly normální lahve na pivo, ale jednalo se o lahve zaměstnanců, kteří je měli označené a pouze v nich si mohli donést pivko domů. Prodat lahev s pivem nemohli neb by už si příště neměli do čeho pivo natočit. Každý dostal lahodný mok pouze do své osobní značené lahve. Tak měl pivovar zaručeno, že zaměstnanci nebudou s jeho nápojem kšeftovat.






a tady už se dnes vaří  pivko