pátek 30. listopadu 2012

robot na dnešní den

Inteligentní architektura

Města lidstvo staví tisíce let, ale až dnes ho může jedinec tím, že v něm žije na chvíli, ale okamžitě, změnit. Tuto proměnu umožňují nové inteligentní prvky v architektuře - interaktivní chodníky, podlahové krytiny, fasády a osvětlení. Nejedná se o pouhé futuristické vize, ale o realitu.

V 90. letech se poprvé objevily velice jednoduché interaktivní fasády - jejich variabilita byla založena pouze na zhasínání a rozsvěcení světel v jednotlivých místnostech. Tato světla byla řízena počítačem a vytvářela v noci na domech různě obrazce a později i hry.
Nejznámější je experiment studentů z holandské Technische Unversiteit Delft z roku 1995. Z devadesáti šesti metrové budovy elektrotechniky vytvořili monstrózní monitor, na kterém se on-line hrál Tetris. Studenti snímali fasádu domu - čili hru - z ulice, a tak si přes Internet mohl zahrát kdokoli a odkudkoli. Pohybující se jednotlivé hrací kostky byly tvořeny počítačem opět pomocí řízeného zhasínání a rozsvěcování světel v místnostech.
Hrátky se světly v pokojích, které měly jen velmi krátkodobý vliv na změnu vizáže domu a tím i města, vystřídala světla umístěná přímo na fasádě, což umožňuje změnit dům na monitor dlouhodoběji. V roce 2000 - 2001 se budova ING Bank stala takovým dočasným displejem, který zobrazoval fotografie a krátké animace, díky barevnému nasvícení okenních výklenků, které bylo, jak jinak, řízeno počítačem.

V současnosti se začínají uplatňovat "monitory" trvale zabudované do staveb, některé jsou už přímo neoddělitelnou součástí fasády. Ukázkou, za kterou nemusíme daleko cestovat, je budova muzea současného umění - Kunsthaus v rakouském Grazu. Jedná se o designérský projekt BIX, realizovaný v roce 2003. Fasáda je složena z kombinace různých panelů z akrylového skla. "Monitor" vytvořený z těchto panelů je vlnitý a jsou na něm pravidelně vytvářeny oči, takže budova se tímto, a zároveň svým larválním tvarem střechy, podobá spíše než domu příšeře z bájí.
V panelech je rozmístěno 930 koleček o průměru 40 cm, jedná se o fluorescenční lampy, které jsou napojené na počítač a tvoří jednotlivé body monitoru velikého 20x40 metrů. Lampy jsou 40 vatové a pomocí regulace jejich jasu se na monitoru zobrazují obrázky malého rozlišení anebo animace s frekvencí 18 záběrů za sekundu.
Budova i přes svoji nepopíratelnou architektonickou krásu a hitech fasádu působí mezi historickými domy dojmem vetřelce.

Změnit interaktivními prvky šedé městské aglomerace v zajímavé čtvrti chce designérská firma Electroland z Los Angeles. Právě její projekty chtějí do okamžité, i když chvilkové, změny vzhledu budov a tím i města zakomponovat zde žijícího a pohybujícího se člověka.
Jejich prvním projektem z roku 2001 byl R-G-B. Jak už název napovídá, jedná se o červená, zelená a modrá okna nasvícená matnými světelnými zdroji. Okna jsou v řadě u střechy v jednopatrové budově Southern California Institute of Architecture v Los Angeles. Celý vtip tohoto projektu spočívá v tom, že osvětlení oken je ovládané mobilními telefony, kterými lidé volají do institutu. Po zavolání následuje například blýsknutí a pohasínaní všech oken najednou a nebo se pruh 81 oken změní na běžící pas barevných světel. Efekty se řídí podle toho, jaké číslo je voláno, takže volající z dálky může vidět, že jeho signál byl přijat a tomu komu volal na stole vyzvání telefon. Za toto veselé zpestření 180 metrů dlouhé budovy dostal Electroland v roce 2004 ocenění od Society for Environmental Graphic Design (SEGD). Přes toto ocenění nevím, jestli je tento projekt tím nejlepším, ke každodenní hře světel se nikde nevyjadřují zaměstnanci institutu. Efekty nejsou vidět nejen zvenčí budovy, ale samozřejmě i zevnitř a být v barevné muzice celý den …
Další realizací jsou pěší lávky na mezinárodním letišti ve městě Fort Lauderdale. Podlahy těchto lávek tvoří hitech krytina - monitor ze světelných diod (LED), vybavený senzorovým povrchem. Chůze po letištní lávce bude tedy díky této krytině, která cítí dotyk, pro mnohé lidi fascinujícím zážitkem, protože jejich kroky budou doprovázet s nimi běžící světla rozmanitých tvarů. Světla na podlaze zaznamenají i setkání se lidí - v tomto případě se na podlaze objeví blýsknutí různoběžných světel. Toto je rozhodně výborný nápad, jak narušit monotónnost letišť.
Druhý projekt Elektrolandu se jmenuje 11th & Flower, jedná se o přeměnu známého domu v L.A. Tentokrát bude na aktivní přítomnost člověka reagovat dům i chodník před vchodem. Chůzi člověka zde nebudou provázet různé světelné tvary, ale každému chodci budou přiřazeny buďto zářivé křížky nebo velké čtverce či kolečka. Chodník je opět tvořen světelnými diodami a senzory citlivými na tlak. Obrazce budou jen červené.
Světelná hra při chůzi lidí je okamžitě přenášena na fasádu domu, která se, jako v předchozích případech, stala trvalým monitorem pomocí skleněných panelů a světel.
Analogickou instalaci různých barevných světelných hříček designéři navrhli umístiti i dovnitř budovy. Zde by chtěli rozmístit projektory, které by na podlahu i stěny promítaly nějaké živé obrázky a chodby by pokryli zeleným kobercem ze světelných diod, který by neustále měnil svůj vzor.

Všechny tyto projekty jsou velice zajímavé, jak po technické stránce, tak i po té výtvarné a urbanistické. Prozáří monobloky a dlouhé chodby. Jen jak se říká, dobrého po málu, pokud by takovýchto interaktivních domů bylo ve městě mnoho asi by už nevyvolávaly úsměvy a zájem, ale lidé by možná žádali hygieniky o zásah proti rušivým světelným efektům.
Nebo naopak města budoucnosti budou jen z takovýchto domů? Jsme svědky převratného vynálezu vedoucího k absolutně jinému pojetí architektury? Města a jejich jednotlivé ulice budou vytvářeny jednolitým pásem jednoho domu, co ulice to jen dva domy - napravo a nalevo. Tyto pásy by byly z panelů a jeden jako druhý, ale přesto každá ulice bude jiná, tvořená ne ze dvou bloků, ale desítkami nejrůznějších domů s barevnými a složitými fasádami, které ovšem budou virtuální, protože pravá fasáda bude monitor ovládaný počítačem. A lidé by měnili vzhledy domů podle své nálady nebo spíše by vzhled byl koordinován z nějakého architektonického centra?







http://electroland.net/

čtvrtek 29. listopadu 2012

Robot na dnešní den

Geny na mnoho způsobů

Geny jsou zodpovědné za správný vývoj embrya v jedince s patřičným počtem končetin, orgánů a celkovou vizáží odpovídající rodičům vznikajícího živočicha. Předurčují i některé nemoce nebo náchylnost k nim… Manipulace s geny budí mnohé emoce, hlavně, pokud se jedná o rostliny, které jsou zdrojem obživy…ale geny mohou být i zdrojem umělecké zábavy.

Hudební a vizuální designér Nigel Helyer ve spolupráci s laboratoří SymbioticA na University of Western Australia, vypracoval projekt GeneMusiK. Přeměňují genetické kódy v hudební skladby a naopak.
Pokusy "zhudebnit" rozšifrované řetězce DNK byly už před projektem GeneMusiK, ale prý ještě nikdo nedošel tak daleko, jako oni, tvrdí Helyer a jelikož nejsou jiné informace, věřím mu.
Genetické kódy se v hudební kompozice transformují pomocí speciálních matematických algoritmů, které vytvořili zakladatelé projektu. Zároveň "naučili" noty zpětně se měnit v řetězce DNK.
Tvorba genetických hudebních kompozic probíhá následovně: Biologové vlepí fragment "hudebního" kódu do genů bakterií, rozmnožovaných ve zkumavkách. Potom - po několika etapách rozmnožování a tvorbě nových mutací, opět provedou rozšifrování genetických kódů mutantů a ty přemění na noty. Takováto melodie bude odlišná od té původní - výchozí, ale zároveň tam budou slyšet známé řetězce.
Proces přeměny genů v noty nazývají tvůrci GenemusiK - "muzikální formy, které mutovaly v biologickém kontextu".

Další výzkum týkající se genů už není žádná legrácka a to doslova. Týká se bolesti. Vědci mají špatnou zprávu pro ty, kteří si myslí, že bolest lze ovládnout vůlí. Neexistuje žádný výcvik na odstranění pocitu velké bolesti například z pouhopouhého píchnutí jehlou. Snášení okamžité (ne chronické) bolesti máme každý geneticky zakódováno v sobě. Gen, který je za toto zodpovědný, se familiérně nazývá “gen mužnosti či chlapáctví”, jinak COMT gene. Lidé, kterým chybí, snáší bolest hůře než lidé, kterým byl jejich předky předán.
Tento gen totiž při náhlé akutní bolesti aktivuje v mozku výrobu velice velkého množství přírodních bolest tišících látek – endorfinů a tím pádem člověk lépe snáší bolest a zdá se být zmužilým drsňákem.
Pravdivost tohoto tvrzení ověřili neurologové University of Michigan. Dr. Jon-Kar Zubieta zkoumaným osobám postupně injekčně vstřikoval do čelistních svalů slanou vodu a oni popisovaly své pocity bolesti. Pokusným osobám se aplikovala slaná voda tak dlouho, pokud neoznačily, že to už byl jejich práh snesitelnosti bolesti .V tomto případě vědci ihned změřili aktivity různých částí mozku této osoby (metodou pozitronové emisní tomografie - PET).
U zkoumaných, kteří měli práh bolesti vysoký, bylo genem (val-COMT gene) aktivováno velké množství endorfinů a u těch, kteří měli velice nízký práh bolesti se tak nestalo, jejich mozek ho vyprodukoval malé množství ( u nich se hovoří o met-COMT gene), které nestačilo na otupění bolesti.
A k čemu je takovýto výzkum, který svým způsobem spíše připomíná praktiky mučení?
Tito “pokusní králíci” pomáhají při tvorbě nových a dokonalejších analgetik. Gen “mužnosti” také vysvětluje fakt, proč jen na některé lidi antidepresiva působí i jako analgetika.





Zdroje:
Stránka Nigela Helyera http://www.sounddesign.unimelb.edu.au/web/biogs/P000087b.htm
SymbioticA http://www.symbiotica.uwa.edu.au/
The Gene for Pain Tolerance http://www.bio.davidson.edu/courses/genomics/2003/talbert/pain.html

středa 28. listopadu 2012

Bezcitný doktor a jeho ubohý pacient.

Každý jsme nahraditelný, mnoho lidí se o tom přesvědčilo na vlastní kůži. Takže nahraditelní jsou i doktoři a zdravotní personál. Zatím mohou být klidní, ale doba, kdy třeba i je plně vystřídá robot, může nastat…
Roboti "doktoři" jsou dokonale technicky i softwarově vypracovaná zařízení většinou podobná průmyslovým robotům - také mají řídící centrum, manipulační ramena a zabírají celou místnost. S jejich pomocí lékaři operují, či provádějí vyšetření pacientů. Mediálně nejslavnější jsou chirurgičtí roboti kteří mohou operovat srdce - "da Vinci" od Intuitive Surgical (byl první na světě, nyní jich jsou stovky) nebo ZEUS od Computer Motion (oba USA), či nejmladší z této trojice - polský RobIn Heart, který své konkurenty v některých parametrech i předčí - například v automatické výměně nástrojů při operaci, u dalších robotů tuto činnost provádí sálové sestry. Asi největší využití jako pomocníci lékařů najdou roboneurochirurgové - při operacích mozku je nutná velká přesnost, pevná ruka, dobré oči, neúnavnost, toto vše splňuje neuroArm od MD Robotics (Kanada).
Zatím nemůžeme očekávat větší rozšíření těchto medicínských robotů, důvodem je jejich opravdu vysoká cena, nejednoduchá obsluha a navíc tato zařízení se pořád vyvíjí.

O takovéto doktory - přístroje samozřejmě projevila zájem i armáda - Pentagon zadal, prostřednictvím své vědecké agentury DARPA, úkol vyrobit kompaktního plně automatického robota schopného pracovat jak pod palbou tak třeba v nepřístupném pralese nebo poušti. Zakázku vyhrála firma SRI International s přístrojem Trauma Pod. Tohoto robo válečného doktora hodlají ve spolupráci s dalšími firmami a universitami vyvinout a dát plně do používání US Army do deseti let. Tento "chirurg" bude ukrytý v obrněném voze. Raněné vojáky do něj bude přivážet automatické transportní obrněné lehátko. Vojáka přímo v mundůru vloží na operační stůl. Zde bude proskenován - tak se přesně zjistí kde je zraněn, na tom místě přístroj rozřízne uniformu, vyndá například náboj, zašije ránu a takto ošetřeného vojáka z tohoto mobilního operačního sálu přístroj vysadí na střechu vozu a odsud si jej převezme helikoptéra. Nemrazí vás? Zatím SRI dostala od Pentagonu na realizaci první fáze projektu částku 12 mil dolarů, vývoj musí být do dvou let zakončen přístrojem, jehož pomocí chirurg sešije na pokusném praseti dvě cévy.

Oblastí, kam pronikají roboti, je i stomatologie. V budoucnu možná místo dentisty s vrtačkou navštívíte zubaře za kterého bude vrtat, plombovat, dělat implantáty a i trhat stroj. Již existující automatický zubař od Tactile Technologies (Izrael) je k pacientům prý o mnoho šetrnější než ten lidský - je rychlejší a lacinější. Zatím se testování přístroje provádělo na zvířatech, ale nějaké proběhlo i na lidech a další testy už budou od července t.r. probíhat na klinikách v Evropě i USA pouze na lidských pacientech. Robodentista je celý systém - Implant Location Systém - od programů až po specielní zařízení, které má pacient připevněné na čelisti. Toto zařízení je například schopné pomocí velmi tenkých jehliček, které zabodne do dásně, zmapovat kořen zubu a informaci poslat do počítače. Tak vytvoří dokonalý model čelisti a lékař může přesně určit místo operačního zásahu. Za zmínku stojí i to, že aktivovaný systém automaticky navádí vrták. Tento robot by měl být oproti předchozím chirurgům rozšířenější, protože jeho plánovaná cena je 1000 dolarů.

Jak vše dopadne? Budou nakonec doktoři nahrazeni stroji a ti skuteční se stanou buďto výzkumníky pracujícími na zlepšení robotů nebo na zdokonalování léčiv, či budou takovým hlídacím personálem u samostatně pracujících "šéfů" - robotů? Nebo se roboti lékaři dokonce stanou tak dokonalými a levnými přístroji, že je bude vlastnit každá domácnost a doktoři prostřednictvím těchto přístrojů budou léčit a operovat třeba přes Internet? A co zdravotní personál? Japonské firmy se řadu let zabývají tvorbou robotů společníků a ošetřovatelů. Přímo zdravotní sestrou (nebo sekretářkou) by měla být robotka Saya stvořená v Kobayashi Lab. na Tokijské universitě. Základní ošetření nemocných a třeba vodit nebo nosit nemohoucí pacienty, to roboti mohou zvládnout tak do pěti let, ale jejich cena bude zatím mnohem vyšší, než když se zaměstná člověk, takže hromadné propouštění lidí nehrozí. Jenže chce pacient, aby ho léčil a ošetřoval neosobní stroj? Nebude protestovat a vývoj medicínských robotů tím zastaví? Kdo ví.

http://www.sri.com/newsroom/video/trauma-pod-conceptual-video-and-surge

Robot na dnešní den

Heartbeeps Teaser Trailer August 1981

úterý 27. listopadu 2012

Byla krásná, byla chytrá - na ni nejde zapomenout.

Ada Augusta Byron lady Lovelace - autorka prvního, nebojme se říci, softwaru.

Fakta
Narodila se 10. prosince 1815 v Piccadilly, Middlesex (nyní součást Londýna) a zemřela 27. listopadu 1852 v Marylebone, Londýn.
Jméno Byron není pouze a náhodně podobné jménu slavného básníka, Ada byla jeho dcera. Narozdíl od otce nebyla zmítána emocemi, které by zpodobňovala do básní, ale její mozek se plně zabýval matematikou (otce vlastně ani nepoznala hned po jejím narození se rodiče rozvedli). Způsobilost k exaktním vědám zřejmě zdědila po matce, jinak rovněž básnířce - Annabelle Milbank, které pro její vášnivou zaujatost těmito vědami lidé přiřkli přezdívku “princezna rovnoběžníků”. Tímto exaktním směrem ji vedla i další matematicky nadaná žena - Mary Somerville, které byla Ada představena v 17 letech. Na jednom společenském setkání u ní, v listopadu 1834, Ada poznala matematika Babbageho a jeho myšlenky ji zaujaly.


Když geniální ženu inspiruje geniální muž.
Charles Babbage (1791-1871) anglický matematik a děkan matematické katedry v Cambridge. Od roku 1833 až do své smrti pracoval na vytvoření počítače - nazval ho Analytical Engine. Tento stroj byl na svoji dobu opravdu dokonalý - k řízení operací Babbage použil Jacquardovy děrné štítky, jako zdroj energie měl sloužit parní stroj. Architekturu stroje vytvořil z několika částí:
1.- Paměť byla složena z mechanických registrů, kde se uchovávala čísla používaná strojem.
2.- Centrální operační jednotka ("mlýnek"), ve které se měly vykonávat základní matematické operace - čili sčítání, odčítání, násobení a dělení. Operační rychlost měla být pro jedno sčítání sekunda a jedno násobení mělo být vykonáno za minutu.
3.- Mechanismus na řízení jednotlivých operací.
4.- Vstupní a výstupní jednotka. Ta byla spojena s tiskárnou. Další pokrokovou myšlenkou použitou v koncepci tohoto "počítače" byl jeho program, který ho měl řídit. A Byla to Ada, která ve svých 28 letech vymyslela způsob, jak by mohl tento "počítač" pracovat (v této době dělala Babaggemu asistentku, později, už jako hraběnka, finančně podporovala jeho výzkum). Byla to celá řada programovacích technik, které se dodnes používají: např. myšlenka podmíněného větvení programu podle výsledku předchozího kroku, cyklus operací a cyklus cyklů, do řídících instrukcí (programu) byla začleněna instrukce podmíněného skoku, ale i nepodmíněných... První počítačový program byl plán pro to, jak by Analytical Engine mohl spočítat Bernoulliho čísla. Jenže Ada nikdy neviděla a ani kdyby Babbageho přežila, nemohla by vidět, jak podle jejích programů onen stroj pracuje – konstruktér narazil na velikou překážku, ještě větší než byla smrt - vstupní údaje se v Analytical Engine měly přepínat na výstupní mechanicky - jenže na toto mechanice došel dech a elektronika byla ještě velkou neznámou. Analytical Engine tedy nikdy nebyl dokončen, ale byla to geniální a inspirativní myšlenka a navíc díky němu se Ada stala "matkou" počítačových programů a den jejích narozenin 10.12. se na celém světě slaví jako den programátorů. A to stačí.
Krásná dáma nevymyslela jen programování - v roce 1843 přeložila do angličtiny zápisky L.F. Menabrea (1809- 1896). Text zápisků doplnila vlastními komentáři - shrnula vše do sedmi bodů a těmito sedmi body si zajistila citování svého jména ve všech historických přehledech o vývoji představ spojených s výpočetní technikou, ale i umělou inteligencí. Ve svých komentářích psala o komponování hudby pomocí analytického stroje, o možnosti použití tohoto stroje v úloze manipulátora s algebraickými výrazy (prvním systém, který byl tohoto schopen byl MACSYMA vyvinuty v roce 1974 v Massachusetts Institute of Technology). Zmiňuje se také o cyklech a podprogramech... její poslední poznámka se týká "myšlení" stroje: “Analytický stroj nemá žádné předpoklady na to, aby byl schopen sám něco vytvořit. Dokáže udělat cokoliv, o čem my víme, jak to udělat...” (tento výrok Turing nazval šestým postulátem protivníků myslících strojů a Babbage se s ním odmítl smířit.)
Ada zemřela v 37 letech, jako její otec. Vypadalo to, že, narozdíl od básníka, bude zapomenuta. Nestalo se, její jméno a práci v roce 1930 připomněl Turing a v květnu 1979 byl po ní pojmenován počítačový jazyk ADA (vedoucí programátorů byl Francouz Jean Ichbiah). ADA je programovací jazyk ze skupiny jazyků příbuzných s PASCALEM (ADA vycházel z Pascalu, Simuly 67, Moduly). Byl vyvinut na základě požadavku amerického ministerstva obrany s cílem vytvořit jediný standardní vyšší programovací jazyk pro oblast vojenství. Tento jazyk podporuje zejména řízení paralelních procesů. Také se po ní jmenují dvě městečka Ada v USA ve státech Alabama a Oklahoma.

robot na dnešní den

zvláštní sci-fi a roboty se to tam jen hemží

Prozraď mi, lékovko, co v sobě ukrýváš?

Je zima a zcela logicky se hodně píše o nemocích a lécích. Zatím si nemůžeme užívat dokonalé léčby, která by byla prováděna nanoroboty přímo v našem těle, ale poslušně polykáme nechutné pilulky, zapíjíme je čajem… Někdy se stane, že se člověk splete, v roztržitosti přehlédne etiketu léčiva a spolkne jiné prášky než by měl. To se může přihodit každému, ale jak se takového omylu může vyvarovat nevidomý člověk?

Přitom stačí málo - mluvící lékovka, která vám oznámí, co v sobě skrývá. Na začátku její historie byla právě téměř fatální záměna léku. Přihodila se Randy Allnattovi, který od narození nevidí. Naštěstí přežil a rozhodl se, že musí vymyslet něco, co lidem jednou pro vždy zabrání splést si prášky. Spojil se s farmaceutem Anthony R, Marianem a založili firmu MedivoxRx Technologies. Během pěti let zhotovili a odzkoušeli několik systémů až nakonec zůstali u třech. V roce 2000 je dali vyzkoušet a ohodnotit pacientům a ti jednoznačně rozhodli, že nejlepší je "mluvící" lékovka. Jenže, zatím to bylo složité zařízení, které se nehodilo k širšímu použití.
V dubnu 2004 jejich firmu koupil Wizzard Software, který se krom jiného specializuje i na rozpoznávání a syntézu hlasu, a výzkum najednou dostal ten správný spád. Už v prosinci si první zájemci mohli koupit skutečně mluvící lékovku pod názvem Rex-The Talking Bottle. Je to 10cm vysoký umělohmotný váleček o průměru 5cm. Aby lékovka prozradila, co v sobě skrývá, stačí pouze zmáčknout malý knoflík v její dolní části. Informace do ní lze vkládat dvěma způsoby. Prvním, a asi z hlediska pacienta nejdůležitějším, je ten, že informaci o léčivu do ní zadá lékárník (popřípadě doktor), přímo ze svého počítače. Tato data jsou přístrojem, do kterého je lékovka postavena, okamžitě přeměňována na řeč a ta je nahrávaná do ní. Druhou možností je, že si informace do lékovky namluví pacient. K tomuto potřebuje celý komplet nazvaný Rex Starter Kit. Je to "magnetofon" - speciální zařízení umožňující zvukový záznam do lékovky, mikrofon a tři plastikové lahvičky. Samotný záznam je jednoduchý stiskne se knoflík a do mikrofonu se najednou řekne vše, co si má lékovka pamatovat a říkat. Záznam může být dlouhý 32 sekund a jde vymazat a nahrát znovu.
Doba, po kterou na vás hovoří, čili trvanlivost jejich baterií, je půl roku nebo 300 použití zvukového záznamu, pak si musíte pořídit novou. Její cena je v USA kolem 17 dolarů.

V Jižní Africe existuje zase lékovka, která hlídá zapomnětlivé lidi a pošle jim SMS zprávu, že si nevzali svůj lék. Tvůrcem je doktor David Green. Zařízení se jmenuje SIMpill a funguje všude tam, kde jsou mobilní sítě. Lékovka je vybavena elektronickým čipem, takže po sejmutí víčka je tato informace ihned předána serveru. Zpráva obsahuje identifikační číslo krabičky a tím pádem i pacienta, podle něj počítač ve své databázi zkontroluje jestli byla krabička s patřičnými léky otevřena ve správný čas - pokud ne anebo pokud vůbec nebyla otevřena ve stanovenou hodinu, pošle pacientovi nebo lékaři či rodinnému příslušníkovi na jeho mobil SMS. Pacient se zároveň nemusí starat ani o to, aby nedošlo k vybití baterií - i tato informace mu přijde jako SMS. Podle doktora Greena krabička a její roční provoz vyjde v JAR asi tak na 300 dolarů.

neděle 25. listopadu 2012

robot na dnešní den



Číslo 5 žije

Nano oscilátor otvírá cestu k novému PC

V roce 1954 si japonský doktorand Eichi Goto z University v Tokiu, nechal patentovat zařízení - parametron jako logický uzel nebo paměťovou buňku. Na jeho základě byly postaveny sčítačky, registry, elektroměry, paměti a i řídící systémy tehdy monstrózních počítačů IBM PC-1. V takovém obrovi bylo 5000 elektrických oscilátorů - parametronů - ty pak vytlačily mnohem lepší a menší tranzistory.
Parametron byl spínací prvek obsahující parametrický oscilátor s nelineární indukčností. Jedná se o paměťový a logický obvod se dvěma stabilními stavy, pracující na základě parametrických kmitů. V základním zapojení se skládal z kondenzátoru a ze dvou feritových jader s budicími a snímacími vinutími.
Zdálo by se logické, že na "dávnou" technologii si už nikdo nevzpomene. Není to pravda.
Japonským vědcům se v současnosti podařilo zrealizovat tento logický obvod v měřítcích nano. Nanoparametron je další částí puzzle, které po složení bude nanomechanickým počítačem.
Výzkum probíhá v Kanagavě v laboratořích NTT Basic Research Lab a zabývají se jím hlavně Imran Mahboob a Hiroshi Yamaguchi. Nanoparametron je nový způsob interpretace mechanické počítačové logiky na bázi NEMS - Nano-Electro-Mechanical Systems.
Základ nanoparametronu tvoří elektromechanický oscilátor a kromě malých rozměrů se principielně a pracovně vůbec neliší od toho z roku 1954. Akorát rozdíl mezi nimi je ten, že nanoparametron je, vzhledem ke svým rozměrům, energeticky nenáročný, což by mohlo přispět k jeho rozšíření.
Princip fungování parametronu i nanoparametronu jako logického prvku je jednoduchý - logické operandy 0 a 1 vznikají díky zvláštnosti parametrického buzení a zesilování elektrických kmitů. Při tom fáze buzení v oscilačním přístroji může použít jednu ze dvou (o 180°) rozdílných hodnot - které značí ono 0 a 1 a v tomto stavu se prvek může nacházet libovolně dlouho (viz obrázek). Tato vlastnost parametronu se nazývá vlastností kvantové fáze.
Ovšem jak v praxi toto zařízení funguje? Maličkatý parametron se skládá z tenké "niti" mikronových rozměrů upevněné mezi dvěma elektrodami. Nit se může volně ohýbat nahoru či dolů a tyto fixované polohy značí 1 a 0 při průchodu elektrického proudu mezi elektrodami. Poloha - když se nit zvedá nahoru je přitom 0 - a když nit klesá dolu znamená 1.
Přepínání logických stavů se děje pomocí zastavení oscilátoru a převedením "přepínacích" kmitů na něj. Yamaguchi začátkem května informoval tisk, že celé zařízení ještě hodlají zmenšit a plánují, že jejich nanoparametron dosáhne pracovního kmitočtu 100 Mgh a kandidátem na budoucí nanooscilátory jsou podle tvůrců uhlíkové nanotrubičky.
Nanoparametron je v současnosti pouze prototyp a k jeho masové výrobě a použití v PC chybí ještě opravdu hodně hodin strávených v laboratořích, ale Imran Mahboob a Hiroshi Yamaguchi jsou velmi optimističtí a tvrdili, že do pár let světu předvedou 8-bitovou nanoparametrovou paměťovou buňku, ale zatím mlčí, takže kdoví.

Všechno své světlo nosím s sebou

Na cestách se stane, že ztratíte baterku nebo prostě z nějakých důvodů ta co máte přestane svítit. V tomto případě by se velmi hodil vynález Sheily Kennedy z University of Michigan společně s kolegy vymyslela "Přenosné světlo" - Portable Light.

Svítilna je vyrobena z bílo stříbrné, zdravotně nezávadné látky, na kterou je v určitých místech nanesen diselenid india galia - copper indium gallium diselenide (CIGS), který pracuje jako solární fotočlánek.
Solární články založené na základě amorfního křemíku - CIGS, mají sice mnohem menší účinnost než klasické z krystalického, ale jsou ohebné a lehké.
Přenosná svítilna má například podobu velké bílé rozkládací brašny s popruhem.
Brašna se na slunci nabíjí tři hodiny a to jí postačuje na deset hodin svícení v noci. Samozřejmě, že v pravém slova smyslu se nenabíjí brašna, ale přes solární články akumulují energií litio-ionové baterie, podobné těm, co máme v mobilních telefonech. Doba jejich životnosti je prý až tři roky. Za tmy z baterií čerpají energii a svítí světelné diody vysoké jasnosti HB LED.
Světlo se zapíná pomocí vodotěsného přepínače. V každé brašně - svítilně jsou namontovány dvě řady několika HB LED. Na čtení knihy stačí pouze jedna řada. Pokud je zapotřebí větší světelný zdroj, brašnu lze rozložit buďto do formy malého stanu, který osvětluje okolí asi jako menší lucerna či do tvaru koberečku, který osvětluje třeba vchod do stanu.
Autorka projektu Sheila Kennedy dokonce byla v Austrálii, aby zde předváděla prototypy nositelné svítilny Aboriginům. Ti, podle Sheily, byli nadšeni a hned věděli jak "lampičku" používat. Nejtěžší pro ni pak bylo, prototypy jim zas vzít
Nositelnou svítilnu materiálově zajišťuje firma Kennedy & Violich Architecture - ta ji vyráběla i pro projekt Sheily Kennedy, zabývající se problémem - jak by nové technologie mohly jednoduše pomoci hlavně lidem žijícím na území, kde není v současnosti možnost zavést elektřinu. Konkrétně se jednalo o pomoc lidem národa Huichol v Mexiku .
Tento projekt "nositelného světla" stále pokračuje a vyvíjí se. Sheila Kennedy se spolupracovníky navázala kontakt s firmou vyrábějící brašny Timbuk2Bags a výsledkem je moderní brašna Flexible Light and Power -FLAP. Brašny jsou zatím prototypy a opět jsou součástí humanitární pomoci těm obyvatelům rozvojových zemí, kteří nemají zavedenou elektřinu - tyto tento rok míří do Ghany. FLAP brašny - potažmo solární akumulační baterie v nich stačí nejen na osvětlení místnosti, či jako světlo ke čtení, ale i na nabití notebooku.

Písníička na neděli

Kraftwerk skladba "Robots" a ukázka z Ruského filmu "Teens in the Universe"

Proč ženy nerozumí mužům a muži ženám?

Na tuto otázku může následovat řada vtipných odpovědí a citátů, jenže profesor Richard Haier z kalifornské univerzity v Irvinu (UC Irvine), společně s kolegy z univerzity Nového Mexika (UNM) neoslňují svět filosofickými moudry či vtípky, ale vědeckými výzkumy a možná našli na tuto otázku odpověď. Na základě svého posledního výzkumu došli k závěru, že ženský a mužský mozek prostě myslí jinak. Zde je tedy příčina, proč si pohlaví často nerozumí? Možná.
Výzkumný tým sledoval mužské a ženské mozky. Nejednalo se o sledování nějaké specifické, prostě jen anatomie mozku, ale tato zkoumání podala jasné výsledky - muži myslí šedou kůrou mozkovou a ženy bílou hmotou mozkovou. Znamená to, že muži při myšlení zaktivizují šedou kůru o 6,5krát více než ženy svoji šedou kůru . Naopak zase ženy když přemýšlejí zaktivují bílou hmotu dokonce 10krát více než muži svoji bílou hmotu mozkovou.
Vědci k tomuto vydali prohlášení, že jiné myšlení v žádném případě neznamená jinou inteligenci - prostě ženy i muži jsou stejně inteligentní nebo hloupí.
"Tyto výsledky svědčí o tom, že evoluce člověka stvořila dva typy mozků, pro stejné vyjádření intelektu."… "Pokud přesně stanovíme rozdílnosti v mozcích jednotlivých pohlaví, můžeme i lépe pomoci při výzkumech demencí a dalších nemocí mozku," komentoval výzkum profesor Haier.
Rex Jung, další člen výzkumného týmu říká, že odborné sledování (magnetickou rezonancí) mozků žen a mužů může pomoci objasnit, proč jednotlivá pohlaví jsou úspěšnější při plnění různých typů úkolů.
Takže opravdu ženy a muži si v některých otázkách nerozumí, protože prostě jinak myslí a tím pádem věc vidí jinak? Ano i ne. Věc se zdá složitější.
Ono nejen myslí jinou částí mozku, ale ženské a mužské mozky jsou rozdílné, protože jsou jinak ovlivňovány hormony. Hormony, které mohou za tento rozdíl, jsou testosterony a estrogeny. Výzkumu vlivů hormonů na mozky se věnuje Roger Gorski z The Brain Research Institute na kalifornské universitě v L.A.(UCLA).

Estrogeny svým vlivem podle Gorskiho mohou za to, že žena má až o třicet procent více spojů (svazek nervových vláken corpus callasum- vazník) mezi pravou a levou mozkovou hemisférou než muž. Ženský hormon vyburcovává nervové buňky k vytváření většího množství spojů a to jak v mozku, tak mezi jeho hemisférami. Díky tomu ženy mohou dělat více věcí najednou, čím občas lezou mužům na nervy. Nejen tímto, o tom, že ženy jsou více povídavé než muži, se ví dávno a vědci upovídanost rovněž přisuzují rozdílnosti mozku a myšlení.

Mužské hormony - testosterony jsou podle Gorskiho zase odpovědné za to, že v těle s atributy jednoho pohlaví může být mozek toho druhého.
Ve třetím měsíci těhotenství silná dávka testosteronů začne ovlivňovat mozek plodu, který je zatím do této doby ženský se všemi ženskými tužbami i sexuální orientací. Na tento ženský mozek plodu, který má podle určení spermií být mužem, musí mít záplava testosteronu určitou kritickou úroveň – pokud je úroveň nižší než tato kritická úroveň, mozek zůstane v mužském těle ženský – takto se vysvětluje homosexualita (Roger Gorski – důkazy této teorie prováděl na krysách).
U plodu – budoucích holčiček, které naopak byly vystaveny vysoké hladině testosteronu, můžeme potom po jejich narození po celý jejich život sledovat mužské vzorce chování – jejich mozek je mužský (vysvětlení lesbiček) nebo se mu přibližuje podle množství testosteronu, který působil na mozek plodu.
Důkazy, že hormony ovlivňují vytváření mozku plodu a jeho sexuální orientaci, jsou nepřímé, jelikož se jedná o lidské jedince, nemůžeme provést důkaz experimentem. Ovšem experiment Rogera Gorskiho a jeho týmu prováděný na krysách by takovým důkazem mohl být. Lidé i krysy mají specifické pohlavní hormony a podobné oblasti v základu svého mozku, které ovládají sexuální chování (hypotalamus) – proto by mohly tyto experimenty dostačovat. Pokusy tedy dokázaly, že o sexuální orientaci se s největší pravděpodobností rozhoduje už v děloze, že sexuální orientaci určují hormony a stejné hormony dokáží ovlivnit fyzickou strukturu mozku.

Jak vidíte problém ženských a mužských mozků je širší a neomezuje se jen na otázku porozumění si pohlaví.



Linky
UC Irvine http://www.uci.edu/
The University of New Mexico http://www.unm.edu/

Rozhovor s Gorskim o ovlivňování mozků v matčině lůně http://www.susans.org/reference/gorskiin.html
Roger Gorski na UCLA http://www.bri.ucla.edu/bri_who/FacultyDetail_test2.asp?FaID=947

sobota 24. listopadu 2012

Robot na dnešní den - nekorektní kuřák

Pijme alkohol, nové mozkové buňky nám narostou.

Švédští vědci z Karolinska Institutet před nějakým tím časem objevili, že požívání alkoholu může být účinné na růst nových nervových buněk v mozku. Tyto, díky požití alkoholu narostlé buňky, samozřejmě mozku přináší užitek. Mohou pomoci s vylepšením paměti a tedy i procesu učení. Takže jak to je s tou proklamovanou škodlivostí alkoholu a s tvrzením, že naopak pití lihovin i piva mozkové buňky zabíjí?

Nikdy není nic zadarmo i matka příroda nerozhazuje svoji štědrost jen tak. V tomto případě nové "alkoholové" mozkové buňky podle všeho napomáhají rozvinutí alkoholismu. Čili jsou vlastně Trojským koněm démona alkoholu. My lidi jsme chudáci… Tedy zatím nevíme jestli tento objev platí i pro lidi, on byl totiž učiněn na myších.

Pokusy na nich ukázaly, že díky mírným dávkám alkoholu jim narostly nové mozkové buňky, ale hlodavci po jejich nárůstu začaly dávat přednost lihovinám před vodou.

"Domníváme se, že zvýšená produkce nových nervových buněk během umírněné spotřeby alkoholu může mít závažný vliv pro rozvinutí se závislosti na něm a i na průběh dlouhodobých efektů vyvolaných alkoholem, které mají vliv na mozek," řekl vedoucí švédské výzkumné skupiny profesor Stefan Brene.

A máme po radosti, ale jelikož, jak již bylo řečeno, průzkum se provádí na myších mozcích a na lidském mozku neproběhl ani jediný testík, nelze dělat žádné ukvapené názory.

pátek 23. listopadu 2012

Každý člověk si vyrábí legální drogu!

Onou legální drogou jsou endorfiny – mozkem produkované látky – velice podobné opiátům a to i svými účinky – endorfiny kontrolují a vytěsňují "neproduktivní", chronickou bolest, pozměňují stav vědomí tak, že na ni můžete prostě zapomenout, nevnímat ji. Dále vyvolávají eufórii a vnitřní pocity blaženosti až skoro podobné orgasmu. V určitých extrémních situacích je produkuje každý lidský mozek. Své o tom vědí například sportovci nebo tanečníci, hudebníci… Endorfiny mozek vytváří i při mimořádně intenzivních náboženských prožitcích a v transu. Při modlení prý senzitivní jedinci (spíše ženy) dosáhnou i orgasmu. Nejznámějším případem takovéhoto excitovaného stavu při modlení a zároveň často umělecky ztvárňovaným, je “extáze svaté Terezy”. Její sexuální vzrušení je skoro hmatatelně zobrazené v sousoší Gianlorenza Berniniho.
Rodící ženy produkují endorfin, pomáhá jim v určité fázi ulehčit porodní bolesti. I rodící se dítě produkuje tuto látku (podle - Elisabeth Geiselová Tränen nach der Geburt - Slzy po porodu 1997)
Každý člověk si může ve svém mozku vyrobit drogu. Tento fakt je pro nás známý od roku 1972 v tomto roce Dr. Solomon Snyder a Dr. Candace Pert z Johns Hopkins University v USA tuto “drogu” lokalizovali a nazvali ji endogenní morfin – endorfín.
Předcházely tomu jejich experimenty s morfinem na pacientech s nesnesitelnými chronickými bolestmi. Oba dva při experimentech zjistili, že mozkové nervové buňky asimilují morfin tak dokonale, jako by byl lidskému organizmu vlastní. Čili se správně domnívali, že organizmus musí být schopen sám produkovat látku, která má chemickou strukturu a účinky morfinu a tuto látku skutečně brzo po vyslovení hypotézy lokalizovali.
Za několik let vědci z Dukeovy univerzity objevili, že endorfin není jediná jednolitá látka, ale celá řada typů, z nichž každý má jinou biochemickou účinnost a poněkud jiné poslání. Do roku 1996 bylo klasifikováno 20 typů, z nichž nejúčinnější - dynorfin - je až 500x silnější než morfin a 380x silnější než heroin.
Proč tedy vlastně lidé berou na bolesti analgetika a lékaři ordinují opiáty (morfium) u smrtelně nemocných pacientů v poslední fázi jejich života, když silnější látky si umí lidský mozek vyrobit sám? Ono s endorfiny to není tak jednoduché - mají v našem těle nepřátelé - v organizmu působí nejméně 12 druhů různých enzymů, které v rámci metabolického procesu endorfiny napadají a rozkládají a tím je zbavují biologické účinnosti. Rozkladnou činnost enzymů ještě zesiluje zdravotní stav člověka - energetická vyčerpanost organizmu, zaviněná stresy a psychickou zátěží.
Tento poznatek je výsledkem výzkumu Dr. Seymoura Ehrenpreise (emeritní profesor farmacie a molekulární biologie na Chicago Medical School), který začal v roce 1973. Během výzkumů Dr. Ehrenpreis nalezl přírodní látku, která má schopnost působení rozkladných enzymů zbrzdit nebo zredukovat, a tak umožnit endorfinům mnohem lépe plnit jejich bolest tišící schopnosti – tou látkou je základní aminokyselina fenylalaninu.(V současnosti se tato látka vyrábí v USA pod názvem DL-fenylalanin .)

robot na dnešní den

Smradem či vůní za bezpečnější řízení aut.

Psům je prý jedno jestli cítí vůni nebo smrad, vše je pro ně pouhá čichová informace - tvrdí odborná literatura. No nevím, zdá se mi, že pes velice rozlišuje co mu voní - jako třeba syrečky nebo smrdí - jako třeba příliš navoněná dáma. Člověk má ve vůních či smradech celkem jasno, i když výjimky se vždy najdou. Na základě touhy po pěkných čichových vjemech prosperují voňavkářské firmy a výrobci osvěžovačů vzduchu pro domácnosti, kanceláře i automobily. Zřejmě každý řidič zná ony voňavé stromečky, které se věší na vnitřní zrcátko. Ovšem stromečky jsou osvěžovačský pravěk, teď jsou dokonalejší a vůni lépe vydávající osvěžovače vzduchu. Jak je krásné synteticky provoněné auto - astmatik to jistě ocení. Tyto vůně nemusí být nebezpečné jen pro lidi s dýchacími problémy, ony mohou "pěkně zavařit" každému člověku.

Některé vůně jsou vážným faktorem, který přispívá k autonehodě. O tomto závěru nového výzkumu specialistů firmy RAC Foundation informovala už dávno i BBC News.

Sue Nicholson z RAC Foundation se věnuje výzkumu nakolik informace postupující z nosních receptorů do mozku ovlivňuje činnost řidičů - nakolik je mozek zaměstnán čichovým vjemem.
Heřmánková vůně, jasmínová, levandulová příliš oslabují další vnímaní řidiče - ten se věnuje registraci vůně a tím vznikne zvýšené nebezpečí havárie. Negativní vůní pro řidiče je také čerstvě posekaná tráva nebo těžké dámské voňavky - ty v mozku vyvolávají spíše erotické představy, než by řidiče donutily zkoncentrovat se na jízdu.

Je celá řada různých zápachů, které uvnitř automobilu mohou řidičům ještě znásobovat jejich stres za volantem, díky tomu ještě více překračují rychlost, a tak mohou přivodit neštěstí.

Na rozdíl od špatných vůní existují podle výzkumníků i ty dobré, které naopak pomáhají řidičům zkoncentrovat se na jízdu a pohotověji reagovat na krizové situace na silnici.

Vůně s dobrým vlivem na zlepšení vnímání při řízení jsou citron a kafe, mořský vzduch a také "vůně" úplně nového auta.

Při starších výzkumech vlivu vůní na koncentraci člověka se ještě přišlo na to, že kladný vliv má vůně skořice. Osvěžovač vzduchu vydávající vůni máty perné sice podle vědců nezlepšuje koncentraci, ale má pro bezpečnou jízdu také dobrou vlastnost - vůně máty totiž uklidňuje a otupuje agresivitu.

čtvrtek 22. listopadu 2012

Robot na dnešní den

Proč pracovat složitě…

Grace Murray Hopper
9.12. 1906 New York – 1.1. 1992 Arlington, Virginia .

Do pomyslné počítačové síně slávy patří mnoho osobností, jednou z nich je Grace Murray Hopper - matematička a programátorka.

Otec Grace Walter Fletcher Murray měl povolání, jehož vykonavatelé inspirovali Bohumíra Hrabala ke psaní jeho ironií – ano, byl pojišťovací agent. Nakonec, je jedno, čím jsou rodiče, hlavní je, že Grace milovali a umožnili jí věnovat se exaktním vědám, které byly nutným základem pro její budoucí programátorskou práci.
V roce 1923 nastupuje do dívčí Vassar College. Za pět let zde získala titul bakaláře matematiky a fyziky a v roce 1930 na Yale University dokončila magisterská studia matematiky. Následně se vdala za Vincenta Hoppera a začala učit na Vassaru. V roce 1934 se stala první ženou, která na Yale University obhájila doktorskou práci z matematiky.
Pak následovala léta přednášení na universitách, cest po mezinárodních konferencích, publikování v prestižních časopisech… v roce 1940 začala uvažovat o radikální změně svého života, rozešla se s manželem a přihlásila se do armády. Konkrétně k námořnictvu, kam jí nakonec v roce 1943 skutečně i přes její zdravotní potíže, vzali - potřebovali totiž pro oddělení balistických výpočtů při Harvardské universitě, dobrého matematika.
Tímto její cesta k programování končí, stala se jednou ze tří programátorů elektromechanického počítače MARK I (projekt Harvardské univerzity pod vedením Howarda Aikena, dokončený v roce 1944).
Během 2.světové války se Grace "společně" s počítačem zabývala výpočty pro balistické tabulky.Válka skončila, ale Grace v armádě zůstala. MARK I až III se stal její jedinou "láskou".

Filosofie Grace Hopper jako programátorky byla od začátku jasná - co nejvíce ulehčit práci dalším programátorům a zjednodušit komunikaci s počítačem. Na základě této myšlenky vytvořila základy teorie automatizace programování.
Při práci na balistických tabulkách si Grace jako první uvědomila, že není nutné pro každý výpočet psát znovu celý program a začala si ukládat ty části programu, které se neustále opakovaly - tak se zrodil nápad podprogramů. První byl použit pro počítač MARK I v roce 1944, jednalo se o výpočet sin(x) (ovšem pojem podprogram zavedl později až Angličan Maurice Wilkes). Práci lidí tímto nejen ulehčila, ale i velmi zrychlila - hotové části programů už byly odladěné a bez chyb a vojáci tak dostávali potřebné propočty rychleji. Byl to její přínos k vítězství spojenců nad fašismem a start k vojenské slávě, protože od této doby začalo její hodnostní stoupání, které skončilo až ve velmi pozdním věku čestným postem kontraadmirála.

V roce 1949 přešla jako starší matematik do firmy Eckert-Mauchly (později známou jako korporace Remington Rand a ještě později jako Sperry Rand), která se zabývala vývojem prvního elektronického počítače ENIAC. Grace zde byla pověřena vytvořením programu pro komerční počítač UNIVAC-1.
V duchu své programátorské filosofie i nadále přemýšlela, jak zjednodušit programování. Napadlo ji,, že nejlepší bude vytvoření programu, který by přeložil instrukce z vyššího jazyka do strojového kódu.
První krok k této její myšlence učinil v roce 1949 John Mauchly svým programem Short Code určeným pro zadávání rovnic, takže převáděl matematické výrazy do strojového binárního kódu. Ona na tento nápad navázala a vytvořila "A-0 compiler" (rok 1951). Tento kompilátor neustále zdokonalovala ve verzích А-1, А-2, А-3.
Dalším splněným bodem v cestě za jednoduchostí programování byl program AT-3. Jednalo se o programovací jazyk, který v sobě obsahoval i kompilátor. Po dalších vylepšeních tento program pro komerční účely dostal jméno MATH-MATIC (1954) a byl prodáván s počítačem UNIVAC-1.
AT-3 byl opravdu svým pojetím revoluční, Grace totiž poprvé v historii programování použila normální slova. Bylo jich sice jen kolem 30 a byla jednoduchá, tím pádem také dobře zapamatovatelná - například add , compare, transfer… Pro překladač do binárního kódu byla důležitá první tři písmena, která byla pro každé ze slov originální a ostatní písmenka ve slovech ignoroval.
V roce 1956 byl tento program definitivně dokončen pod jménem B-0 a v roce 1958 je prodáván jako FLOW-MATIC. Je to první program zpracovávající komerční data.
V roce 1959 se stala členkou týmu, který měl za úkol vypracovat jazyk vhodný pro komerční zpracovávání dat - jednalo se o dodnes používaný COBOL (Common Business Oriented Language). Jako základ tohoto jazyku dokončeného v roce 1961 byl vzat právě FLOW-MATIC.

Grace ve roce 1966 odchází do důchodu, ale po roce je znovu povolána do armády jako hlavní systémový analytik vojenské námořní flotily a je s ní uzavřena "doživotní smlouva". Ještě dvacet let zůstává v armádě, programuje, učí studenty i vojáky matematiku a zaslouženě dostává vysoká armádní, státní i vědecká ocenění.
V osmdesáti letech definitivně odchází do penze, ale pracuje dál jako hlavní konzultant ve firmě Digital Equipment. V této funkci jezdí po světě a popularizuje matematiku a programování bez nadsázky, skutečně až do své smrti.

Její jméno se znovu objevilo v roce 1996 - to byla na počest kontraadmirálky po ní pojmenována válečná loď USS Hopper (DDG 70).

Jistě víte:
K počítači MARC II se váže příhoda týkající se vzniku slangového výrazu - debugging - ladění. Byl horký letní den a počítač nějak "zlobil", zjistilo se, že do něj zaletěla můrka. Grace pinzetou motýlka vytahovala a právě v tom okamžiku do místnosti věšel nějaký důstojník, aby se zeptal co dělají. Odpověděli mu, že odhmyzují počítač a výraz pro hledání chyb v počítači i programu byl na světě.



středa 21. listopadu 2012

Robot na dnešní den

Matematický model komunikace bílkovin


Vědecký tým z University of Cambridge vytvořil v roce 2005 matematický model interakcí bílkovin v buňkách. Na modelu je jasně vidět, že bílkoviny jsou způsobilé k vykonávání základních funkcí binární logiky. Tento typ binární logiky zcela přirozeně pracuje i v bakterii E.coli.
Tajemství dalšího typu biopočítače je tedy odhaleno? Je to komplet bílkovin, jejíž stav může být změněn připojením regulujícího ligandu (látka, která se specificky a vratně váže například právě na bílkoviny). Ligand zde slouží jako hlavní chemické "hradlo", zpracovávající buňkami vysílané signály. Jedná se také o bílkovinu, která se váže pouze s určitým tím "svým" receptorem buňky a v důsledku této chemické vazby se mění struktura onoho receptoru.
Propočty dokázaly, že síť buněčných bílkovin, vzájemně mezi sebou působících, díky důslednému přiřazování různých ligandů, může realizovat logické operandy (+, -, AND, OR, NOT).
U řady bílkovin stav "nečinnosti" a "aktivity" ( 0 a 1) závisí na koncentraci specifických molekul - regulátorů na dvou různých vchodech. Chemicky seřízenou úrovní energetické vazby mohou biologové měnit citlivost bílkovin - tedy logiku součinnosti se sousedy. Skupiny bílkovin takto mohou sestavit jednoduchý procesor, který přijímá řešení v závislosti na tom, jestli je zvýšená koncentrace ligandů na jednom nebo druhém vchodě.

Vše se zdá tak jednoduché, jenže není a cesta k fungujícímu biopočítači zatím nemá konce.


Napadla mě jedna možná bláznivá vize.

V časopise Discover (7/2005) byl publikován článek o zákeřné baktérii Enterococcus faecalis U virulentního kmene tohoto enterokoka bylo zjištěno, že používá svůj specifický "sonar", jeho pomocí "vidí" blížící se buňky jiných mikroorganismů. Je tak varován a při setkání ihned vypustí jed a vetřelce zničí.
Záhadu spouštěcího mechanismu, který vede k vypuštění toxinu vyřešil Michael S.Gilmore na katedře očního lékařství z Harvard University. Profesor zjistil, že enterokok neustále vyrábí dva druhy molekul, jedny malé a druhé velké. Není-li v okolí enterokoka žádná cizí baktérie, oba druhy molekul se drží u sebe a pomalu odplouvají do prostředí. Objeví-li se ale cizí baktérie, velké molekuly se na ni přichytí a malé molekuly se samotné vrátí zpátky k enterokokovi. Ten z jejich návratu získal informaci, že v okolí je cizí mikroorganismus a vypustí proti němu jed.
Dr. Gilmore vidí v tomto mechanismu naději, jak se před enterokokem ubránit: Zablokováním malé molekuly by se mohlo předejít uvolňování toxinu. A mě jen tak při čtení napadlo, že tato podivuhodná enterokokova vlastnost by také možná šla využít k sestrojení biopočítače - základní polohy 0 a1 by se vytvořily zablokováním oné malé molekuly a následným vypuštěním nebo nevypuštěním jedu.

úterý 20. listopadu 2012

Robot na dnešní den

Šlechtic elektrotechnického ducha

Sir Clive Marles Sinclair
Narodil se 30. července 1940 v Surrey u Richmondu v Anglii.
Jako desetiletý ukončil základní školní docházku na Box Grove a začal studovat na střední škole. V roce 1957 opouští St George's College ve Weybridge a o rok později se stává editorem odborného nakladatelství Bernards Publishers. V pozdějších letech si doplňuje své vzdělání na King's College v Cambridge. Už tento jeho vývoj napovídá něco o jeho inteligenčních schopnostech a opravdu, Sinclair má velmi vysoké IQ, takže v roce 1959 vstupuje do Mensy.
Techniku má Sinclair "v krvi" jeho dědeček i otec byli inženýři, takže i on si zvolil pokračovat v tradici. Zkonstruoval řadu elektrotechnických přístrojů a založil několik firem (např. Sinclair Radionics, Sinclair Research Ltd., Cambridge Computers… ), které se zabývaly, a některé ještě zabývají, projektováním a také aplikováním nových technologií do výroby zboží masové potřeby. Sinclair měl a ještě má své technické sny a za těmi vždy jde - ovšem, jak připomíná řada článků o jeho osobě, nikdy se nesnažil na svých vynálezech vydělat, vždy chtěl, aby byly přístupné co nejvíce lidem, a také se nikdy nesnažil být slavný. Přesto je slavný i vydělal peníze. V roce 1981 jeho práci ocenila anglická královna udělením titulu Sir.

Slavný tvůrce snad ještě slavnějšího mikropočítače ZX Spectrum skutečně svoji genialitu nepromarnil. Celý život je doslova posedlý vytvářením různých přístrojů - ať už jsou to například reproduktory, zesilovače, televize, rádia, kalkulačky, počítače… Hlavně se snaží o jejich miniaturizaci a uvedení do spotřebitelského života.
Pokud tedy chceme něco vědět o jeho osobě, musíme znát aspoň některé z jeho děl, protože ta jsou jeho život: V roce 1963 vytvořil své první maličké rádio - bylo jen o něco větší než krabička zápalek a jmenovalo se Slimline o rok později dal na trh ještě menší rádio Micro-6, které se mohlo nosit jako náramkové hodinky a bylo nejmenší na světě a v roce 1967 vyrobil ještě menší rádio Sinclair Micromatic. Zatím nejmenší rádio, které vytvořil je Z1 Micro AM Radio z roku 1999. Přístroj si posluchač nasadí přímo za ucho
Od roku 1963 ho pronásledovala myšlenka vytvořit miniaturní televizi. Toto jeho přání se mu technicky nezdálo až tak nemožné, jediným velkým problém pro něj byla miniaturní obrazovka. Display z tekutých krystalů byl vynalezen až v roce 1970. Sinclair si poradil miniaturizovanou verzí normální TV obrazovky a v roce 1966 vytváří svoji první kapesní TV s rádiem - Microvision Sinclair Radionics. V letech 1976 -78 jeho firma vyrábí další mikrotelevizi - Microvision TV1A /B/C/D. Miniaturní obrazovku pro Sinclaira vyvinul AEG Telefunken v Německu. Prodávala se za $400. Poslední mini televizi zkonstruoval v roce 1984 jako TV80, ale známou spíše pod jménem Flat Screen TV (FTV).
Od roku 1972 mohli i studenti používat kapesní kalkulačku Sinclair Executive, která byla první na světě a tehdy stála £79.95. V roce 1977 dala jeho firma Sinclair Instruments na trh Wristwatch Calculator za £19.95. Byla to praktická náramková kalkulačka, ale byla jeho poslední.
Nesmíme zapomenout ani a rok 1975 ten znamenal pro Sinclaira tvorbu Black Watch - což byly digitální hodinky z černého plastu a LED displejem.
Nejvýznamnější je asi jeho mikropočítačová tvorba - ta začala v roce 1977 jeho MK 14 - Microcomputer Kit a pokračovala pak: 1979 - ZX80, 1981 - ZX81.
Roky 1982-88 Sinclair věnoval hlavně svému nejslavnějšímu mikropočítači ZX Spectrum s membránovou gumovou klávesnicí, procesorem Z80A na frekvenci 3,5 Mhz a pamětí RAM 16kB nebo 48kB. Spectrum snad netřeba představovat, díky jeho fan klubům zůstává neustále v podvědomí lidí a to i těch, co ho nemohli zažít. Na Netu najdete řadu emulátorů a her. Emulátor ZX Spectrum byl třeba i na telefonu Nokii Communicator.
Tvorba mikropočítačů pokračovala: 1981-83 - Timex/Sinclair, 1985 - Sinclair QL a v roce 1988 sestrojil dá se říci první PDA - kapesní počítač Z88. Jím uzavřel produkci svých počítačů a už se jim nevěnuje

V roce 1985 začal jeho další tvůrčí zájem - elektrovozítka. Bylo to známé C5 - jednomístná tříkolka s umělohmotnou aerodynamickou karosérií. Ovšem doba nebyla na takovéto vozítko na elektřinu připravená ani spotřebitelsky a ani technologicky, takže Sinclair se svým futuristickým C5 zažil naprostý neúspěch. V posledních letech se věnuje například sestrojením pohonu kolečkového křesla (Wheelchair Drive Unit, rok 2002).

Jedna, dvě biopočítač na scénu jde?

Bakterie - kyborg
Velmi nadějnou cestou k vytvoření biopočítače jdou od roku 2004 profesor Ravi F. Saraf a tehdy student Vikas Berry z University of Nebraska - Lincoln. Oni dva jsou asi první na světě, kteří stvořili zcela regulérního kyborga. Jedná se o bakterii - senzor, která je napevno zabudovaná v čipu.
V experimentálním čipu má senzor z bakterie úlohu snímače vlhkosti. Dříve tyto živé senzory výzkumníci z Nebrasky používali pro zjištění nebezpečných a jedovatých látek.

Biozařízení vytvořili ze standardního křemíkového čipu inkrustovaného zlatými elektrodami. Nejdříve na čip nanesli vrstvu bakterií Bacillus cereus, které se na něm seskupily tak, že vytvořily můstky mezi elektrodami. Potom vědci vše namočili do roztoku zlatých částiček - jejich rozměr se pohyboval kolem 30nanometrů. Částečky byly pokryty peptidy - to aby se lépe připojily k bakteriím.
Povlak ze zlatých nanočástic se v zařízení chová jako vodič. Vše funguje následovně - když se zvýší vlhkost nutí to bakterie k malému nafouknutí, to zvětší rozteč mezi sousedícími částečkami zlata cca o 0,2nanometrů. Elektrony tak obtížněji skáčí od jedné zlaté částice k druhé a tok proudu skrz obvod se tím pádem zmenší. Zajímavé je že bakterie se smršťují a následně nafukují, i když už nejsou živé.
Zařízení se při pokusech ukázalo jako mnohem citlivější, než normální snímače vlhkosti. Toto zařízení má význam v prostorách, kde i maličká změna vlhkosti může mít velmi vážné následky, může mít i význam pro kosmický výzkum.

Škatulata, tedy bakterie, hejbejte se!
Profesor Robert Hamers s kolegy z University of Wisconsin-Madison předvedli už na začátku roku 2005 jak elektrický proud může zachycovat bakterie a přemísťovat je do určených pozic na povrchu integrovaného obvodu. Pro pokus byly vybrány bakterie bacillus mycoides, které mají čárovitý tvar a délku 5nanometrů. Zamíchali je do roztoku pokrývajícího integrovaný obvod se zlatými elektrodami. Změna náboje na povrchu elektrod znemožnila bakteriím cestovat podél vodičů do určitých bodů obvodu. Dále v mezeře mezi dvěma elektrodami jsou bakterie zachycovány elektrickým polem. Mikroorganismy ovšem spojily elektrody mezi sebou a vytvořily živý vodič. Slabý elektrický proud, který tento vodič přenášel, signalizoval vědcům přítomnost bakterií v tom určitém místě.
Tato technologie může pomoci při montáži nanostrojů, rovněž je vhodná pro vytvoření nového pokolení biologických čidel.

pondělí 19. listopadu 2012

zajímavé sci-fi



Barevná komunikace - naprogramované bakterie.

Elektroinženýr Ron Weiss společně s kolegy z Princeton University a spolupracovníky z California Institute of Technology pomocí předem zkonstruovaného cyklického fragmentu DNK geneticky naprogramovali bakterie. Naučili je komunikovat mezi sebou řečí barevných světelných signálů. Jedná se o bakterie E.coli, které vyzařují zelené nebo červené fluorescenční světlo a jsou nuceny změnit barvu ze zelené na červenou nebo obráceně v závislosti na tom, jak jsou zbarvené sousední bakterie. Informace o zbarvení je přenášena chemickým signálem z bakterie na bakterii. Toto se ukázalo jako dostačující k dosažení i složitých obrazců - každá bakterie představuje jeden pixel.
Při jednom z pokusů se podařilo na Petriho misce z bakterií vytvořit terč - zelený kruh uvnitř červeného. Podobná reakce na takovéto nebo i jiné vstupní signály pomohou vytvořit nové - biologické snímače, signalizujících přítomnost nebezpečných mikroorganismů nebo chemikálií
Takovéto geneticky upravené bakterie mohou být základním prvkem k vytvoření biologických počítačů. Weissův tým bude i na tomto problému pracovat. Zatím ukázali, že z jejich bakterií lze sestavovat i logické obvody a pomocí upravených E.coli lze provádět jednoduché matematické algoritmy. Takovýto počítač nebude možné využívat pro nějaké náročné výpočty, ale chytré mikroorganismy mohou být užitečné k usměrňování obnovení rozrušených tkání a všude tam, kde není možné použít normální chirurgii.
Weiss je neustále přesvědčen, že k tomu aby naučili bakterie vniknout do těl různých organismů a odsud pak podávat informace, budou potřebovat už jen pár let výzkumů.




robot na dnešní den

neděle 18. listopadu 2012

Prostě... no ... o hovnu

Čím je zajímavé zvířátko Ailuropoda melanoleuca neboli po staročesku medvěd bambusový? Jeho trus spasí svět.

Podivná odpověď. Copak exkrement něco může? Ne, bakterie v něm obsažené, ano. Jsou to zvláštní bakterie a “produkuje” je samozřejmě neobyčejné zvířátko – panda velká.
Pět let se zabývali Čínští vědci výzkumem bakterií obsažených v trusu pand velkých. Dnes mohou říci: Nebyla to marná práce. Skupina mikrobiologů pod vedením profesora Fumiaki Taguti objevila v jejich trusu 240 druhů bakterií (v tlustém střevě pomáhají pandě – dle trávicího ústrojí masožravci, rozložit bambusovou stravu, která u ní převládá). Podle bakteriálních schopností štěpit tuky, cukry a bílkoviny, byly dále rozděleny do 40 kategorií. Možná se smějete a v mysli si zauvažujete poněkud neuctivě o trusových vědcích a jejich starostech s tříděním bakterií. Jenže jejich práce měla skutečně smysl, mezi všemi těmito bakteriemi vyčlenili pět druhů, které žijí ještě při 70° Celsia a hlavně - které jsou schopné zbavit svět problémů s odpadky. Jejich účinnost ve zpracování organického odpadu je podivuhodná, nevyrovná se jim žádné chemické rozpouštědlo. Vědci přimíchali tyto zvláštní bakterie do rozpouštědla a to vlili na organický odpad – rostlinné zbytky z výroby jídel. Tohoto odpadového materiálu bylo cca v rozmezí 70kg až 100kg do sedmnácti týdnů z této masy odpadu zůstala tři kila ostatek byl rozrušen na oxid uhličitý.

Malá perlička: Je zajímavé, že tyto bakterie jsou svými vlastnostmi podobné těm, co jsou obsaženy v japonském potravinářském výrobku natto, který se zpracovává fermentací z vařených sojových bobů. Fermentační proces rozkládá sojové složité bílkoviny, proto je natto mnohem snadněji stravitelné než samotné sojové boby. Jeho povrch nevypadá vábně, je slizký a viskózní se sýrovitou strukturou. V asijských zemích se natto přidává rýži, miso polévek a používá se zeleninovými pokrmy. Zde obsažené bakterie jsou také schopné zpracovat těžce stravitelné komponenty jako jsou například pšeničné otruby, které jinak jdou na další zpracování anebo slouží jako krmivo pro zvířata. Co pandě zařídila příroda, člověk si dodává rozumem – natto podle všeho má nejen úkol zasytit, ale pomoci trávicímu ústrojí člověka se zpracováním těžce stravitelné potravy.

Robot na dnešní den

Zabít stres, ale moderně!

Přídavné jméno japonský se během několika let stalo určitým synonymem pro Hitech přístroje. Dnes se tato země musí velice snažit, aby si svá technologická prvenství udržela. V rámci těchto snah se na zdejším trhu objevují někdy až neuvěřitelné přístroje.

Do této kategorie patří i stresoměr - Cocoro Meter - od firmy Nipro, která se jinak zabývá výrobou medicínského zařízení. Tento přístroj je malá přenosná krabička pomocí které si můžete ověřit, to co asi dopředu cítíte - totiž, že díky stresorům psychickým, společenským, fyzickým jste "na padnutí".
Provedení testu je jednoduché: z přístroje - malé přenosné krabičky se vyjme speciální čip umístěný na umělohmotné destičce, ten si vložíte do úst a navlhčíte jej slinami. Destičku následně speciálním otvorem zasunete do měřiče.
Přístroj se zajímá o amylázu - enzym, který se nachází ve slinách a účastní se procesu trávení.
Při emočním nebo fyzickém napětí se obsah tohoto enzymu zvyšuje a právě toto zvýšení zaznamenává Cocoro Meter. Výsledky ve formě čísel a grafů se ukazují na displeji. Takže svůj stres teď už můžete přímo vyčíslit. Otázkou je, když člověk uvidí svůj stav na monitoru, co s tím bude dělat a jestli vůbec, v tom okamžiku, může něco dělat. Navíc, ve chvíli opravdu silného podnětu narušujícího normální chod organismu si těžko někdo bude měřit úroveň svého stresu. Pokud ano, jeho cena je okolo $165, ale k dostání je zatím pouze na japonském trhu, takže k této ceně ještě připočtěte letenky.

Pokud by někdo chtěl odbourat stres popíjením, ale ledviny mu to nedovolují i v tomto případě japonští vědci mají řešení. V Inami Laboratory v Tokijské universitě vymysleli virtuální nápoj (Straw-like User Interface). Nasáváte ho brčkem a máte pocit, že pijete. Iluze vznikla díky datům, která nasbírali technici tak, že brčkem popíjeli skutečné nápoje různé konzistence a zaznamenávali jaký je přitom tlak na brčko, vibrace, nahrávali zvuk … Při následném použití "picího" přístroje má jeho uživatel skutečně pocit, že pije vybraný nápoj - například třeba hustý džus, ale nic není dokonalé - chybí chuť… popravdě řečeno, vědci tuto hříčku vymysleli jako součást dětské hry.

Další řešení, jak se zbavit stresu je celkem běžné. Posaďte se za exkluzivní stůl Tavelland river vytvořený Oliverem Beckertem, přímo jako protistresové vybavení bytu. Vtip tohoto stolu je v tom, že přes něj teče říčka a tekoucí voda, jak známo, uklidňuje. Podle slov autora jeho stolek ztiší jakýkoliv pokoj. Ovšem technické podrobnosti si nechává pro sebe, zřejmě ho stresuje představa, že by mu jeho nápad někdo okopíroval.





písnička na neděli

sobota 17. listopadu 2012

Být stále mlád

Všeobecně se myslí, že mozek se přestává vyvíjet koncem puberty. S touto informací se to má jako skoro se vším, co se všeobecně pouze myslí a nezkoumá. Je to klam. Lidský mozek se totiž vyvíjí až do 50 let.
Na tento fakt narazil při svých výzkumech už před lety americký neurofyziolog George Bartzokis. Zjistil, že jinak se chovají tzv. šedá a bílá hmota mozková. Šedá hmota (mozková kůra, kortex) má skutečně maximum své aktivity kolem 20 let, pak její vývoj slábne. Bílá hmota, která představuje to nejdůležitější - nervová spojení (synapse), se však vyvíjí ve frontálním a temporálním laloku až skoro do 50 let. A co potom? Co vyvolává stárnutí mozků?

Vědci Lékařského institutu v USA státě Utah zjistili, že za stárnutí našich mozků je "zodpovědná" chemická látka známá pod zkratkou GABA (kyselina gama-aminomáselná), která účinkuje jako jeden z nejrozšířenějších inhibičních neurotransmiterů v centrálním nervovém systému.
Pokusy na opicích, jejichž mozky jsou podobné těm našim, prozatím dokázaly, že pokud se v mozku sníží množství této látky, dochází ke stárnutí mozkových buněk a k opožďování se elektrických neuronových impulsů. Toto jsou symptomy značící ztrátu koncentrace vnímání a zapomnětlivost - čili stárnutí mozku.
V rámci pokusů byla starým opicím dána určitá dávka GABA. Látka jim byla přímo aplikována do neuronů. Po tomto (nechci ani přemýšlet, jaké pro ty opice ty pokusy jsou) se mozková činnost starých opic jevila prakticky k nerozeznání od mladých.
Jeden z vedoucích tohoto projektu doktor Bernard Agranoff k tomuto řekl, že tento objev zatím nepovede přímo k nějakému konkrétnímu léku, který by omladil lidský mozek, ale ukázal hlavní směr k jeho hledání.

Berte si tedy GABA, nebudete senilní? K lítosti mnoha lidí, tato látka takto neúčinkuje. Ono totiž orálně podávaná GABA jako potravní doplněk, napomáhá pouze ke stavům uvolnění a relaxace. Podle odborníků, vzhledem k jejím problémům při přechodu skrze hematoencefalickou bariéru, se nepředpokládá, že by tento způsob nějak zvyšoval hladinu GABA v mozku. A aplikovat to lidem, jako těm ubohým pokusným opicím, přímo do neuronů, není nejlepší cesta k omlazení. Navíc, ještě je zde jeden kardinální problém - mladý mozek v nemohoucím těle -jedna z nejhorších variant života. Já osobně znám několik hodně starých lidí a jejich mozky i bez pilulek jsou mladé a pálí jim to. Mozek je prý taky sval a musí se cvičit, pokud vám atrofují svaly, léky vám nepomohou, ale musíte se prostě hejbat.

Ještě na závěr pro úplnost informace pohled na tuto látku z učebnic:
GABA vzniká dekarboxylací kyseliny l-glutamové enzymem GAD (dekarboxyláza kys. glutamové) za přítomnosti vitaminu B6 jako kofaktoru a podílí se jak na presynaptickém tak na postsynaptickém útlumu. Receptory citlivé na GABA způsobují otevření iontového kanálu pro anionty chloru a tím snižují vzrušivost nervové buňky. Tento proces brání nadměrné vzrušivosti neuronů a přetížení systému. Její funkční oblastí jsou především Purkyňovy buňky, bazální ganglia a také interneurony obsažené v mozkové kůře, v současné době jsou známy 3 typy GABA receptorů.

Být v správný okamžik na správném místě.

Jeffrey Preston Bezos
se narodil 12. ledna 1964 v městečku Albuquerque ve státě USA New Mexico. V roce 1999 ho časopis Time vyhlásil osobností roku, časopis Forbes ho řadí na svém žebříku bohatých Američanů na 136 místo s 4.1 miliardami dolarů a v seznamu nejbohatších lidí světa je na 234 místě. Čím si dokázal takto vydělat? Podnikáním v oboru Electronic commerce. Jednoduše řečeno - vytvořil internetový obchod, který nyní patří do desítky nejvíce navštěvovaných webů planety.
Než začal s vlastním projektem elektronického obchodu vystudoval informatiku na Princeton University, kde se v roce 1985 seznámil s Internetem. Po studiích několik let pracoval v oblasti finančnictví a bankovnictví. První zaměstnání vzal v malé firmě Fitel, po dvou letech odchází do Bankers Trust a odsud do D.E.Shaw, kde pracoval čtyři roky jako finační analytik a dosáhl zde druhé nejvyšší firemní pozice. Někomu by tato určitá pracovní jistota stačila, Bezos dal výpověď, protože chtěl zkusit realizovat www.amazon.com.
V současné době ve firmě vlastní významný balík akcií a vykonává tyto funkce: President, Chief Executive Officer, Chairman of the Board of Amazon


Bezos je takovou typickou ukázkou člověka, kterého v Americe nazývají self made man - měl nápad, tímto nápadem se akorát strefil do potřeby doby a s počátečním kapitálem věděl jak ten nápad realizovat a uměl si ono "jak" naprogramovat a ono to vyšlo. Dnes se chlubí, že na vysvědčení měl i pětky a nikdy neviděl Amazonku - může se tím chlubit, protože v roce 1994 správně zariskoval. V roce, kdy se rozhodl zkusit stát se internetovým prodejcem knih, totiž ještě nebylo úplně jasné, že Internet budou každodenně používat kromě vědců a studentů i ženy v domácnosti, důchodci a malé děti. V síti v té době bylo na celém světě 38 miliónů uživatelů, což by pro jeho plány nestačilo. On ve svých obchodních analýzách předpokládal, že počet uživatelů poroste a tito lidé budou chtít používat jeho jednoduchý on-line nákup knih, kdy na jednom místě sítě najdou produkci od co největšího počtu vydavatelů. Jednoduchosti prodeje knih podřídil i místo, kde bude jeho firma sídlit - vybral Seattle ve statě Washington, protože v tomto městě má své sklady největšího distributor knih v USA Ingram. Bez hlubšího rozmyslu nevznikl ani název Amazon - jistě věděl, že název firmy může pohřbít dodrou myšlenku. Původně chtěl použít Cadabra.com vycházel přitom z magické formulky "abra cadabra", ale napadlo ho, že by mohlo docházet ke komolení tohoto jména na cadaver - mrtvola.
Amazon.com odstartoval 16.července 1995 - jednalo se o beta verzi, kterou mu zdarma testovalo asi 300 přátel a známých. Prvním placeným zaměstnancem se stal známý programátor Shel Kaphan.
Do měsíce od otevření stránek internetový obchod prodával knihy do všech států USA i do 45 dalších zemí a v září 1995 byl jeho týdenní objem prodeje cca 20 tisíc dolarů. Zajímavé je, že ze začátku se neobjednávalo jen on-line, ale i faxem nebo telefonicky. Poměrně brzo po spuštění webu se Amazon stal největším knižním obchodem na světě, ale Bezos míří dál - má v úmyslu vytvořit největší obchodní dům na světě. V této etapě Amazonu opět velmi riskuje.
Sám pravdivě investory informoval o možném riziku, které přechod z knihkupectví na obchodní dům může přinést - firma mohla ztratit až 70% ze svého kapitálu.
V současnosti Amazon.com už není jen knižní obchod - od roku 2000 se zde prodávají hudební nosiče, filmy, hry, elektronika, od roku 2002 oděvy, od roku 2003 si zde můžete objednat sportovní potřeby a dnes tady koupíte dárky, boty, hodinky, věci pro miminka… existují i regionální obchody v Evropě, Japonsku…

Robot na dnešní den

pátek 16. listopadu 2012

Nebudit! Spí.


na konci kolejí
peřinku položím
polštářek k ní
postýlku podivnou
takto si vytvořím
na konci kolejí
kde nic není
i čas se zastavil
a já tu spím

neznámá čísla
pořád mi volají
lidi cizí
zvoní mi u dveří
a já na konci kolejí
ležím si v prachoví
až budík zazvoní
snad se vzbudím…

… na kolejích, i když je to na jejich konci, si asi moc lidí neustele a neusne. Ano najdou se případy, ale u nich se nejedná o spánek, ale o sebevraždu a to je úplně o něčem jiném.
Určitě se i vám stalo, že jste usnuli na nevhodném místě a pokud se to nestalo vám, tak jste takového spáče aspoň zažili.
Usnout jinde než v posteli, si zatím do svých trapasů nemůžu připsat, ale zažila jsem chrápající spáče na opeře i baletu. Znám pána, který pravidelně chodí na filosofické přednášky, ale jak přijde, sedne si - a za chvíli tvrdě spí. Hlava mu klesne a on si asi sní. Možná právě proto chodí na ty přednášky. Doma ne a ne usnout a tady si odpočine.
Ono vůbec spánek je velké téma - jeho nedostatek vede k halucinacím a až smrti. Je to známý způsob mučení, nenechat člověka vyspat a neustále ho budit.
"Spánek rozumu budí příšery“ - tento nápis se objevuje na podstavci, na kterém spí mladý muž - jedná se o mědirytinu z cyklu Caprichos a vyryl ji Francisco Goya. Mladík spí a nad ním poletují sovy, které se ve větší vzdálenosti jeví jako hrůzní netopýři. Geniální alegorie. K tomu nelze co dodat. Když umělec tvořil tyto své grafiky, byl už těžce nemocný. Přesto šílený Goya měl pořád dostatek soudného rozumu, a tak jasně viděl celý lidský svět.

Spánek a sny - to je neoddělitelné. Ovšem jaké budou mít sny hibernovaní lidé letící prozkoumat naší galaxii? Zatím se žádný způsob dlouhého uspání člověka a hlavně zpomalení jeho metabolismu nepovedl, takže nevíme. Jenže hibernace je tak lákavá… a rodí se možná další cesta k ní a není to ono známé zmražení.

Na zpomalení metabolismu pracuje biochemik Mark Roth z University of Washington.
Roth přišel na zajímavou věc - když se slabá koncentrace sirovodíku aplikuje do plic - v případě jeho experimentů do plic myší, přivodí u nich stav podobný hibernaci.
Koncentrace musí být dostatečná, ale opravdu slabá - sirovodík ve vysoké koncentraci vyvolává chemické popáleniny, nadýchání se tohoto plynu končí smrtí.
Jen slabá koncentrace, která je vdechována delší dobu, má velmi silný vliv na látkovou výměnu, zpomaluje ji.

Při pokusech myši, po tom co se nadýchaly sirovodíku, upadly do bezvědomí a snížila se jejich tělesná teplota na 20 stupňů Celsia. Dýchací frekvence se snížila z normálních 120 vdechů za minutu na 10.
Po několika hodinách spánku -"hibernace" byl k nim přiveden normální čerstvý vzduch. Myši pochvíli bez problémů vstaly a nebyly na nich pozorovány žádné vedlejší příznaky.
Roth se domnívá, že výzkum vlivu sirovodíku na metabolismus může odhalit nové možnosti v terapeutické léčbě lidí. Například to může být vhodná doplňková léčba při těžkých traumatických stavech, infarktech a také může zvětšit efektivnost radioterapie pří léčbě rakoviny. Síla jejího působení závisí na nasycení buněk kyslíkem a zpomalení metabolismu může ochránit zdravé buňky při radiačním ozáření.

O hibernaci v takovém smyslu v jakém ji znají kosmologové a scifisté biochemik přímo nehovoří a zatím ani hovořit nemůže, protože jeho současné pokusy vypovídají pouze o zpomalení metabolismu - sice vysokém, ale hibernace je téměř absolutní útlum životních funkcí (cca na 99%). Pokud se jeho objev prokáže skutečně zdraví neškodným, jistě i jeho napadne tento další způsob jak sirovodík využít a vydá se se svým týmem na cestu za opravdovou hibernací. Pak se třeba stanou realitou pilotované lety až za hranice naší galaxie.
Ještě se musí vyřešit taková maličkost, čím by tam hibernovaní kosmonauti letěli. Lidstvo zatím takovou loď k dispozici nemá. Co není, může být. Může a nemusí, jedno je ale jisté - pokud se Rothova metoda osvědčí a půjde-li využít k dlouhodobému uspání, vznikne nový podnikatelský obor - hibernování na zakázku. Do takových center hibernace se pohrnou nemocní i zvědaví na budoucnost za mnoho let a jistě také patřičně movití. Koupí si určité množství let spaní a pak se probudí… jak to může dopadnout víme z filmů, třeba z Polského Sexmise, francouzského Hibernátuse nebo v americkém filmu Demolitiom Man řeší hibernací odsouzených problém kriminality a přeplněných věznic - také skvělá myšlenka…

Popelka by řvala závistí

Boty, botky, křusky, škrpále, botičky. Jen příslušníci ještě dnes existujících tzv. primitivních národů nemají po vyslovení tohoto slova žádné asociace, protože samozřejmě chodí bosky. Nejvíc lidí asi napadnou slova jako tlačící, drahé - to ty co si koupila partnerka, pohodlné.
Bota s vysokým jehlovým podpatkem je ve všech sexuologických učebnicích na světě pokládaná za atribut erotiky a také za fetiš…

Boty zaujaly i výzkumníky a elektrotechniky tak, že stvořili obrannou a dokonce i inteligentní obuv. Ony chytré boty Verb for Shoe vymysleli lidé z MITu. Jako duchovní otec těchto bot a zároveň jejich hlavní tvůrce je uváděn Ronald Demon (samozřejmě absolvent MITu) .
V botách je speciální mikropočítač ThinkShoe, který pracuje pod vlastním operačním systémem Magellan. Tyto boty jsou primárně zaměřeny na elektronicky zajištěné pohodlí v obuvi, čili sami hlídají, aby nositele nic nedřelo a nakračoval měkce. Autoři je opatřili je i programem na tvorbu a výměnu vizitek. Ta probíhá následovně: ThinkShoe bezdrátově komunikuje s PC nebo mobilem na rozhlasovém kmitočtu 2,4Ghz a rychlost přenosu dat je 1,5Mb za sekundu. Takto do mikropočítače v obuvi můžete zadat speciální programy, svoji vizitku s fotografií a nevelkou audio informaci. Venku na procházce se jednotlivé páry bot Verb "poznají" a automaticky si vzájemně vymění vizitky. Doma se můžete na PC podívat na sebrané osobní informace a případně podle nich navázat kontakt. Vypadají jako tenisky a jsou určeny pro muže i ženy.
Ovšem asi i díky vysoké ceně až 1000 dolarů nebyl a není o tyto boty moc zájem. Výrobce, společnost VectraSense je již nemá v nabídce, čili projekt zřejmě zkrachoval.

Pouze pro dámy jsou další hi-tech botičky. Nejedná se o diskriminaci mužů, ale jak už bylo řečeno, boty jsou i sexuálním symbolem a následující obuv bude určena výhradně kněžkám lásky.
Extravagantní boty na vysokých podpatcích či klínu jsou vybaveny GPS přijímačem a nejen jím. V botě je "poplašný připínáček" - vlastně je to skrytý celý mechanismus k odesílání signálu, pokud například dojde k napadení. Po zaregistrování se do projektu Aphrodite majitelka těchto "pracovních" bot může disponovat e-mailem, má přístup na chat, kalendář, blog - kde se probírají třeba problematičtí zákazníci. Rovněž může dostávat audio i video zprávy - ty má možnost sledovat na speciálních monitorech vmontovaných do vysokých klínů svých botiček. Prostřednictvím bot si mohou objednat pokoj, doktora i různé informace.
Technologii automatického přenosu dat o poloze - APRS (Automatic Position Reporting System), která je použitá pro projekt Aphrodite vyvinula americká armáda, konkrétněji U.S. Naval Academy Satelltie Lab. Projekt ochrany sexuálních pracovnic se bude týkat USA a Jižní Afriky.
Tento poněkud pitoreskní příklad je demonstrací možností využití satelitních systému GPS, samozřejmě signál není možné přijímat všude, ale tyto systémy se neustále zdokonalují - a to jak satelity a jejich vysílání signálu tak i přijímače. Druhá strana této mince je, že za několik let může být sledován úplně každý člověk na planetě Zemi.

I poslední boty Electric Cinderella Shoe jsou pouze pro ženy a jejich funkce je obranná. Jedná se o elegantní elektrický střevíček - ona elektřina samozřejmě neprochází nožkou nositelky, ale paralyzuje násilníka. Aktivace střevíčku probíhá stisknutím knoflíku na přívěsku, který má žena na krku. Žena tedy stiskne přívěsek, jemně kopne nožkou a násilník se zasažen elektrickým výbojem, skácí na zem a z ní si ho pak odveze policie. Boty jsou jako obranné pouze na jedno použití, pak se stanou zcela normální obuví a jdou nosit, dokud třeba nespadnou majitelce z nohou.
S tímto nápadem přišla už v roce 2002 Simona Brusa Pasque společně s Interaction Design Institute a až v roce 2006 se podařilo její nápad zrealizovat.


Jednou si budeme boty prostě tisknout.

robot na dnešní den

Stvoří Claytronici úplně nový živočišný druh?

V sci-fi seriálu Battlestar Galactica člověk vytvoří nový živočišný druh - Cylony. Tyto bytosti se začnou samostatně vyvíjet a reprodukovat a vzepřou se člověku, který je jen využívá. I stará pověst vypráví o tom jak učený rabi Löwi vyrobil z hlíny živou bytost Golema. Jeho důvody byly rovněž zcela pragmatické - také potřeboval sluhu. Ode dneška, řekněme tak za sto let, si možná každý člověk bude moci zahrát na stvořitele a i materiál zůstane vlastně stejný - hlína. Jenže nevstoupíš dvakrát do jedné řeky a ani hlína na tvorbu sluhy či přítele nebude vlastně ona hmota co slouží na výrobu cihel či keramiky. Bude to samozřejmě inteligentní hlína. Stvoříme pak i "inteligentní bytost"? Představme si onu hmotu tvoření - Synthetic Reality či Programmable matter nebo jednoduše Claytronics a sami si pak odpovězte na tuto otázku.

Je jí deset
V roce 2002 vznikla nová vědní disciplína claytronika. Jejím cílem je pomocí nanorobotů vytvořit takovou základní materii, ze které si člověk zcela sám pouhým zadáním příkazu do PC či do nějakého ovladače, udělá věc, kterou právě potřebuje. Zakladateli jsou - Todd C. Mowry ředitel výzkumné laboratoře Intel Research Pittsburgh a Seth Copen Goldstein programátor z university Carnegie Mellon. Dalším claytronikem je Jason Campbell, expert v robotechnice rovněž z Intelu, který je velký optimista a hovoří, že jejich tým má opravdu velkou šanci vytvořit "nanorobohlínu". Jen si není jistý kdy - jestli do dvou nebo dvaceti, či padesáti let… to podle okolností.
Ne, nejsou to šarlatáni o serióznosti claytroniky svědčí její sponzoři např. National Science Foundation, DARPA a i webové stránky. Na nich od roku 2004 můžete sledovat, jak výzkum pokračuje - jsou zde ke stažení malé filmové ukázky. Ovšem jestli výzkum opravdu dospěje do stádia nanorobotků je nejasné. Zatím výsledkem několikaleté práce jsou válcovití robotci, které tvůrci pojmenovali atomy claytroniky čili catoms. O nanorobotech ještě nemůže být řeč. Catom je válec - v roce 2005 byl jeho průměr 44mm, v roce 2007 se zmenšil o desítky milimetrů. Je složen z několika vrstev a původně byl napájen z elektrické mřížky, po které se pohyboval, nyní je každý robotek napájen pomocí kabelu. Po obvodu robotu - catomu jsou rozmístěny elektromagnety, prostřednictvím kterých se podle instrukcí spojuje s dalším catomem. Při experimentálních zkouškách se válečky chovají podle očekávání a na příkaz kolem sebe i rotují.
V minulém roce se týmu podařilo vytvořit kouli, na které vzniká indukované napětí. Je z měděných proužků a uprostřed ní umístěná světelná dioda mění zabarvení podle změny proudu.

Claytronici mají plán
Dalším krokem na dlouhé cestě k "nanorobohlíně" bude vytvoření dostatečného množství tentokrát dvourozměrných catomů, aby s nimi vědci provedli experimenty změn formy. Potom plánují vytvořit asi sto robotů o rozměrech tenisového míčku, které se už budou přemísťovat trojrozměrně a tím vytvářet různé jednoduché modely věcí. Claytronici předpokládají, že catom v této části pokusu, musí mít tvar koule a musí být kompaktní bez pohyblivých částí. Jeho povrch bude pokryt elekromagnety - aby mini roboty k sobě mohly dokonale přilnout a jednoduše měnit polohy. Dále v plášti budou i fotočlánky a světelné diody nebo nějaká jejich analogie, aby nově vytvořený předmět zároveň změnil i barvu. Veškeré "jednání" a ovládání robotka bude řízeno dostatečně silným vlastním mikropočítačem.
Nakonec této fáze výzkumu chtějí sestrojit catom o velikosti 1mm - to podle autorů projektu bude velmi složité, ale pro další výzkum zřejmě nevyhnutelné.
Vědci se zároveň zabývají tím, jak využívat a řídit tyto pohyblivé roboty. Řešení ještě nemají, protože například catomy vytvořená kopie bude systémem třeba i s miliardami počítačových uzlů - řídit miliardy robotků není jednoduché.
"Podle rozměrů je to srovnatelné s celosvětovým Internetem, ale narozdíl od reálné sítě, náš systém se bude i přemísťovat," řekl k tomuto problému profesor Mowry.
Dalším problémem je - elektrické napájení catomů. Pro udržení formy tohoto systému je třeba energie, ale model se stane třeba automobilem jen pokud bude energetické napájení sytému úplně vypnuté. Nejúčelnější asi bude vybavit prostě každého robotka maličkou baterií.

Po makro pokusech budou následovat mikro a po nich nano - v této fázi se catomy budou vyrábět chemickou cestou. Claytronici jsou velcí optimisté a o svém projektu hovoří jako o jasné věci, jsou přesvědčeni že za nějakou dobu nám dodají syntetickou realitu a dokonce chtějí třeba 3D kopie elektronicky posílat - takový 3D e-mail nebo hovoří i o možnosti 3D televize.

Radovat se nebo bát?
Co tomu říkáte? Nevím jestli je jejich optimismus namístě, ještě nebyl vytvořen ani model z makro catomů. Uvidíme za deset, dvacet let? Nesporně by bylo krásné vědět, že všechny své věci nosím s sebou a mít v kapse jen hroudu hlíny. Ovšem je zde mnoho otázek - co by jejich hlína udělala se společností a s průmyslem i ekonomikou …zmizely by téměř všechny výrobní profese a zůstala jen "výrobce hlíny"? A co psychika člověka, který by žil ve světě, kde by se vše dalo změnit na příkaz? Sedíte za stolem a najednou je to auto nebo vana... To by byly šoky. Úplná katastrofa by nastala, kdyby se nanoroboty vymkly naprogramování. Buďto by vytvářely věci nahodile nebo se vrhly na tvorbu nových "brášků" a ničení světa. Známá je teorie šedého hlenu - přeměna všeho na planetě i jejího povrchu v nano sliz - i když ji její autor Eric Drexler nyní vyvrací. A mohl by takto vzniknout nový druh humanoidů? Milióny robotků by vytvořily živou "rozumnou" bytost. Jedni svaly, kosti a další cévy a mozek… Jenže byla by to nová forma života? Byl by to robot. Nezdá se moc pravděpodobné, že jakékoliv množství neživých robotků, by mohlo najednou vytvořit cokoli živého, pokud za určitý život už nepokládáme samotného inteligentního robota… a nemusel by to být tvor podobný člověku… a nakonec, nemusel by ani myslet… Stanislav Lem v roce 1964 napsal román Nepřemožitelný - v něm se poprvé setkáváme s myšlenou mraku maličkých robotů, nemajících inteligenci, ale řídících se "instinkty" a ničících vše živé. V našich snech není pro zlé nanoroboty místo, jsou jen "hodní" a spravují naše těla i stroje, ale o tom někdy příště.






www-2.cs.cmu.edu/~claytronics

středa 14. listopadu 2012

Robot na tento den

Ideál krásy, sex, věda a výsledek?

Ideál - co to je? Zřejmě něco jako trojhlavý pes - prostě vymyšlenost. Sen!
Mladíci si vylepují na dveře svého pokoje pornohvězdy a zpěvačky a prostě jakékoliv krásné ženy, oblečené jen spoře, ale častěji úplně bez oděvu, které to jejich tělo stojí peněz za plastiky, silikon a chemický sajrajty, a které by se dotyčných mladíků v životě nevšimly - pokud by nebyli producenti, režiséři, milionáři…
Povětšinou se nechodí na své hvězdy dívat, stačí jim třeba zajít někam do striptýzového baru - tělo jako tělo, když je krásné. Vysněný ideál jim vydrží celý život, ale mlčí o něm, za manželky si berou většinou úplně jiné ženy.
Děvčata si nad postele vylepují herce, zpěváky a někdy i kulturisty. Své idoly - ideály zbožňují k zešílení. Chodí se na ně dívat do divadel, na koncerty nebo aspoň do kina … no, a když jejich idol je jen malá hvězdička a ony jsou pohledné, tak si jich může všimnout třeba i na jednu noc.
S věkem děvčátka se ideál pomalu mění… nakonec jím je muž, který si je vezme a zabezpečí.
Jenže ideál a to ideál krásy opravdu existuje a vědci pracují na tom, aby dokázali jak vznikl a proč. Proč tedy vznikl, jak a kdo jím je?
Podívejte se na Marylin Monroe, kráska na jejíž fotky snad všichni muži pohlednou se zalíbením, i když už dávno nežije. Útlý pas a velká prsa, to je záruka úspěchu v každodenních pomyslných soutěžích o královnu krásy v očích mužů. Proto i panenka Barbie slaví své mnoholeté vítězství v popularitě mezi panenkami, protože vypadá tak jak vypadá. Toto tvrzení je dnes již vědecky podložené.
A proč matka příroda nakázala, aby se mužům nejvíce líbily ženy s takovouto figurou?
Ono totiž ženy s velkým poprsím a útlým pasem jsou nejplodnější ze všech žen. Není to ve figuře, ale jak jinak než v hormonech, které zřejmě spustí v těle miminka - holčičky růst takovéto žádané siluety. Tyto hormony "plodnosti" jsou jen dva estradiol a progesteron (společné působení progesteronu a estradiolu se podílí na zdárném zachycení oplodněného vajíčka v děloze).
Výzkumy se dokázalo, že ženy s figurou MM mají těchto hormonů mnohem více než jiné ženy a jejich fertilita v plodném období je tím pádem dvakrát až třikrát vyšší.

Jak matka příroda zařídila, aby se tyto plodnější ženy i více líbily? Nezařídila nic, jen během tisíciletí muži zjistili, že s takovými ženami mají více potomků a tuto zkušenost si postupně předávali z otce na syna, až se ze zkušenosti stal sexuální symbol krásy.
Biologové již delší dobu tvrdí, že ideály krásy nevznikly jen tak ze vzduchoprázdna, ale jsou to formy adaptace, ustálený vzor pro správný výběr reprodukčního partnera - je to vlastně ideál plodnosti (to platí i pro ženy vybírající si zase podle vzoru ideálu krásy muže).
Takže panenka Barbie v sobě skrývá biologický podklad - to říká i vedoucí výzkumného týmu, zabývajícího se právě otázkou, jak souvisí ideál krásy s fertilitou, Gražina Jasienská z Jagellonské university v Krakově.
Jasienská, společně s kolegy z USA a Norska ve svých výzkumech korelace mezi figurou žen a jejich plodnosti - čili hladinou hormonů estradiolu a progesteronu v těle (měřeno v plodné dny), jasně dokázala, že tato korelace očividně existuje.
Obsah hormonu estradiolu bylo o 26-37% vyšší u žen s figurou MM než u dalších žen, u progesteronu to bylo jinak - toho měly více všechny ženy s útlým pasem (na velikosti hrudníku v tomto případě nezáleželo).
Dané výsledky neslouží pouze paní doktorce k napsání článků a pobavení čtenářů, ale ještě další výzkum má vyřešit spory týkající se principů sexuálního puzení u člověka. Tento výzkum má dát konečný a přesvědčivý důkaz o tom, že pojem krása se rozvinul až v určitém stupni průběhu evoluce a není získán nějakou zkušeností v určitých historických dobách. A dále má potvrdit, že tyto představy krásy - memy, jsou založeny pouze na způsobilosti k reprodukci. Takže nejdříve byla plodná ženy a až pak se z ní stal symbol krásy. Jestli je to tak, ale musí ještě vědci dokazovat v dalších výzkumech a náročných testech korelace figury a hormonů plodnosti.
Jak vidíte dokázat vědecky ideál krásy, dá práci.
Jenže pokud někdo ještě ve starším věku hledá vysněný ideál - krásnou "nadženu", či urostlého"nadmuže" čili dokonalého "nadčlověka", tak to je blázen a může spíš najít v jezeře Lochness tu bájnou Nesii. Moudří vědí, že sny nejsou pravdou. Jenže v lásce, kdo je moudrý? A tak jak blázni hledáme tu ideální lásku a při tom mnohdy rozdupeme tu, ne ideální, ale opravdovou.

Chytré kolo, které nebude mít cenu krást.



Konec sportovní kariéry vyvolá smutek u fanoušků a někdy velké zoufalství u sportovce samotného… pokud měl jen jako životní náplň závodění. Silniční cyklista Chris Boardman (1992 zlatá medaile z OH Barcelona, 1996 OH Atlanta - bronzová medaile) se sportovního důchodu skutečně obávat nemusí, začal konstruovat kola budoucnosti - a jelikož, co se týče ergonomie jízdních kol, je světově uznávanou kapacitou, jistě jeho dílo bude něco opravdu unikátního.

Projekt Everyday Bike of the Future - vypracoval Chris společně s odborníky z SkySports. A toto kolo skutečně bude jedinečné. Maximálně lehký a ergonomický rám má být vyroben z uhlíkových vláken - čímž bude zajištěna jeho pevnost. U kol nenajdete žádné výplety a ani vyvažovací náboj. Zmizí i řemen, postrach dlouhých sukní a kalhot.
Pohon je vyřešen skrytě. Uvnitř rámu je umístěná hřídel pohánějící zadní kolo. V rámu je i elektromotor - přímo v prostoru u pedálů a baterie napájené jak solárními články, tak i dobíjené normálně doma ze zásuvky. Tato vychytávka vypomůže měně zdatným sportovcům v těžkém kopcovitém terénu.

Jelikož se jedná o kolo budoucnosti v rámu nesmí samozřejmě chybět více funkční palubní počítač s dotykovým monitorem. Cyklista bude mít přesné okamžité informace o tom kolik kilometrů a jakou rychlostí ujel, o trase své cesty, o tlaku v pneumatikách… ale i o svém zdravotním stavu - na monitoru uvidí jakou má tepovou frekvenci, spálené kalorie a samozřejmě díky GPS nikdy nezabloudí. Palubní počítač také bude spojený s centrálním PC … a ještě jednu roli bude tento speciální computer plnit - bude aktivátorem celého kola. Majitel položí prst na monitor - v tu chvíli scaner otisků prstu, ten ověří správnost daktyloskopických dat a až ve chvíli, kdy bude potvrzena, se kolo aktivuje a bude se moci na něm někam jet. Bez aktivace je kolo jen nehybnou jednolitou skulpturou - kola se netočí, do pedálů nelze šlápnout - čili jeho krádeží zloděj jízdní prostředek nezíská ani ho tak nebude moci prodat - tím pádem bude jeho odcizení velmi zbytečný trestný čin.

Chris jako bývalý aktivní závodník, myslí na vše. Galusky budou obsahovat kapsle s tekutinou, která okamžitě zatáhne místo kde dojde k propíchnutí. Galusky se samy za chodu budou "hustit" pomocí mikroskopických kompresorů zabudovaných do pláště
Výška sedla bude regulovaná prostým stisknutím knoflíku. Světla zapuštěná do sedla se budou zapínat automaticky jakmile se zešeří a budou z LED diod

Takové by mělo být kolo budoucnosti. Všechny jeho technické zvláštnosti - samospravující se a hustící gumy, elektromotor v rámu, kolo bez výpletů, rám z uhlíkových vláken již existují, jen nebyly všechny najednou použity v jednom konkrétním jízdním kole. Jediný problém představují solární články - aby mohly napájet baterie, bylo by zapotřebí je rozmístit na velkou plochu, což samozřejmě u kola toho typu není možné. Řešením prý možná bude fotoeletrický materiál na povrchu celého rámu. Jak se vše podaří a jestli uvidíme Everyday Bike of the Future někdy na silnicích, se dozvíme snad brzo. Ovšem plánovaná cena kola opravdu nebude nízká kolem 7000 dolarů.

http://www.behance.net/gallery/Chris-Boardmans-Future-Bike/393631

úterý 13. listopadu 2012

robot na dnešní den

Biomimetic Robot from Vicky Vouloutsi on Vimeo.

Když dva odhadují

V poslední době s rostoucí propagací robotů se začínají objevovat články, které spekulují, zda-li robot nahradí člověka, a kdy to bude. Jedni se těší, druzí se bojí. V roce 2003 napsal Marshall Brain - zakladatel internetového portálu HowStuffWorks, pesimisticky vyznívající esej - Robotic Nation. V ní předpovídá, že velká většina lidí bude živořit, protože roboti jim vezmou práci - zdroj obživy. Podle Braina se tak stane v roce 2055. Tato vize budoucnosti je ovšem postavena na špatné úvaze a nebere na zřetel množství faktorů bránících tvorbě chytrého stroje. Brain vychází z Moorova zákona, podle kterého se počet tranzistorů na jednom čipu každých cca 18 měsíců zdvojnásobí - takže propočtem došel k názoru, že v roce 2020 PC bude provádět 10trilionů operací za sekundu a na základě tohoto předpověděl, že v roce 2055 budou existovat humanoidní roboti, kteří nahradí člověka, protože jejich mozek - počítač bude ekvivalentem lidského mozku.
Autor eseje zapomíná na několik věcí, například že tento zákon je opět jen výborně formulovanou prognózou z roku 1965, která sice zatím platí, ale aby platila, musí docházet ke stále větší miniaturizaci tranzistorů a jejich prvků, ale tu nelze provádět do nekonečna. Jednoho dne prostě výroba narazí na technologický strop a vývoj počítačů bude muset jít novou cestou nebo se na nějakou dobu zastaví. Onen strop má nastat kolem roku 2020.
K dočasnému zastavení vývoje počítačů může dojít i z ekonomických důvodů (pokud se neobjeví laciná technologie) - ono totiž náklady na vybudování nové technologie brzo dosáhnou desítek miliard dolarů, ale investice vzhledem k zastarání nového zařízení se firmám musí rychle vrátit - což není při ceně zařízení možné, a tak firmy budou čekat na zavedení nové výroby teprve až se jim vyplatí - jedná se o Rockův zákon. Může se také stát, že výzkum přijde se zcela novou architekturou PC a jejich vývoj půjde plynule dál, ale jestli povede k umělé inteligenci si netroufám říci, jsem spíše skeptická.
Zde na příkladu vidíte, jak je ošidné předpovídat budoucnost, většinou futurologické vize odrážejí strach nebo sny toho, kdo je vytváří a i nejobjektivnější futurolog se může splést.
Své výroky by ovšem někteří lidé měli vážit - představte si, že v roce 1943 Thomas Watson ředitel IBM prohlásil, "Myslím, že existuje trh tak pro pět počítačů." Za 44 let se Ken Olson zakladatel Digital Equipment poněkud ztrapnil svým výrokem - "Není důvod, proč by někdo chtěl mít počítač doma."

Ne každý má tak špatný odhad. Jedním z těch co se nemýlili byl například fyzik Richard Feynman. Koncem roku 1959 na své přednášce pronesl ono, že tam dole je ještě hodně místa… čili předpovídal vznik nanotechnologií. Ukázal, jaký asi bude svět a nemýlil se - Nevynalézám antigravitaci - což je myslitelné pouze tehdy, pokud jednoho dne zjistíme, že fyzikální zákony nejsou takové, jak si myslíme. Říkám vám, co by bylo možné dělat, pokud fyzikální zákony jsou takové, jak si myslíme - neděláme to prostě proto, že jsme se do toho zatím nepustili.
I jeho tvrzení, že v podstatě bude fyzik schopen syntetizovat jakoukoliv chemickou látku, kterou mu chemik napíše. "Dejte mu pokyny a fyzik látku syntetizuje. Jak? Položí atomy tam, kam říká chemik, a takto danou látku vyrobíte…" se stalo pravdou.
Don Eigler a Erhard Schweizer v roce1989 jako první na světě pomocí skenovacího tunelového mikroskopu (scanning tunneling microscope, STM) předvedli vytvoření struktury na nano úrovni - seřadili 35 samostatných atomů xenonu do názvu firmy, kde pracovali - čili napsali atomy "IBM". Tento první experiment manipulace s atomy trval 22 hodin, v současnosti takovýto proces zabere jen několik minut.