neděle 23. prosince 2012

Neviditelnost v techno-artu a realitě



Být tak neviditelný, povzdechl si už asi nejeden člověk například v nějaké pro něj trapné situaci. Zůstane povzdech jen nesplnitelným přáním? Možná, že ne. Naše oko sice vidí pouze v rozmezí cca 0,4 až 0,7 mikrometrů čili 1014 Mhz, jenže ošálit je není jednoduché a neviditelnost není nic jiného než nechat zmizet předměty v lidskému zraku viditelném spektru.
Kamufláž, která jakoby zneviditelňuje, existuje a je stále dokonalejší. Nejznámější a nejstarší je barevné maskování - jenže to není ono, je třeba změnit přímo vlastnosti toho, co má být "neviditelné" a lépe tak oklamat oko, přímo znemožnit zachycení odrazu světla od předmětu na naši sítnici. - Lze to udělat třeba změnou úhlu odrazu světla od povrchu maskovaného předmětu nebo tak, aby objekt prostě pohlcoval odrážené světlo. Další možností zneviditelnit něco pro naše oči je umělý lom světla, jenže ten vyžaduje neuvěřitelný zdroj energie. Také by bylo možné prostřednictvím energie elektromagnetického pole donutit fotony neodrážet se, ale obtékat předmět, který by se tak opravdu stal neviditelným, protože by došlo k obtékání nejen viditelného světla, ale i všeho elektromagnetického záření, takže zde by bylo klamáno nejen oko i radary. Vše zmíněné je ve fázi pokusů.

Sice nedokonalé, ale existující maskování je pomocí monitorů, kamer a čidel a právě toho použil výtvarník zabývající se techno-artem Jonathan Schipper pro vytvoření svého díla nazvaného "Pokus o neviditelnou kouli"(Attempt at Invisible Sphere).
Jeho koule samozřejmě vůbec není neviditelná a ani se nejedná o dokonalé maskování. Koule má průměr 1,67 metrů a do kovové konstrukce je osazeno 215 monitorů a 215 videokamer. Monitor zobrazuje obraz vysílaný v reálném čase z kamery umístěné přesně na protější straně od monitoru. Každému pozorovateli je tedy jasné, že její jakoby průhlednost vzniká díky malým monitorům, a videokamerám.
Iluzi průhlednosti koule ovšem máte pouze pokud se díváte do jejího středu - tam na monitorech vidíte, vzhledem k jejich malé velikosti, sice mozaikovitě složené - ale celé osoby za koulí. Na jejích okrajích jsou pak na monitorech fragmenty ze vzdálenějšího pozadí nebo stropu podlahy…
Účelem tohoto díla je - uvědomit si, co už je moderní technika schopná vytvořit, protože si její pozorovatel taky musí uvědomit, že uvnitř se může nacházet jakýkoli předmět a ten je jeho očím skutečně neviditelný.
Neviditelná koule byla vystavena v galerii Pierogi2000 v Brooklynu.

Zprůhledňováním předmětů se samozřejmě nezabývají jen umělci naopak je to předmětem mnoha výzkumných projektů. Jedním z těch nejstarších je ten , který už v roce 2002 představil Ray Alden ze Severní Karolíny. Jedná se o trojrozměrné zprůhledňování rozličných předmětů. Jeho vynález by se dal nazvat maskovací pokrývka. Tato "deka" se přehodí přes předmět tak, aby předek pokrývky souhlasil s přední částí skrývané věci a zadní se zadní. Je to důležité protože zadní část pokrývky je tvořena z množství světelných čidel - ta měří vlnovou délku, intenzitu světla a směr světelných paprsků dopadajících na předmět. Předek maskovacího zařízení je pokrytý množstvím světlo vyzařujících přístrojků, které na základě dat zaslaných z čidel, vyzařují paprsky shodné s těmi, co dopadají za zadní část maskované věci, takže pozorovatel vidí vše, co je za ní, jako by tam nebyla. Samozřejmě se stačí podívat na maskované z boku či zezadu a hned je vše prozrazeno - čidla nejsou neviditelná a také iluze zprůhlednění předmětu skrytím pod deku je možná jen z dálky.










Žádné komentáře:

Okomentovat