pondělí 10. prosince 2012

Vítejte u nás ve virtuálnu! I.


Virtuální realita (VR) závisí na dokonalosti technického vybavení, které ji vytváří. Ve středověku imaginární svět vytvořil malíř Hieronymus Bosch štětcem na plátně. V současnosti nám je modelován počítači a poměrně často k návštěvě virtuality potřebujeme zvláštní brýle nebo helmu a pro její ovládání rukavici. VR lidi baví i pomáhá simulací dějů a pokusů vědcům, architektům, armádě, studentům, psychologům, obchodníkům… ovšem může i klamat - a to jako dokonalý filmový trik nebo pouhými montážemi různých fotografií - takže díky ní v dnešní době úplně ztrácí smysl ono rčení: "Je to pravda, viděl jsem to na vlastní oči."

Do imaginárních světů vede řada cest:
Na Internetu si můžete projít galerii stvořenou v jazyku VMRL (Virtual Reality Modeling Language) nebo stačí si nasadit na hlavu display systém Nomad a vidíte neexistující. Toto zařízení promítá obraz přímo na sítnici, takže ho jakoby kreslí na předmět, na který se uživatel přístroje dívá. Slouží technikům, montérům, dispečerům na letišti, vojákům - prostě všem, kteří se při své práci potřebují dívat na technické nákresy nebo mapy či jiné předlohy. Jedná se o výrobek firmy Microvision a náhlavní display se spojuje s PocketPC přes WiFi a Windows Terminal Server. Pokud jste právě zajásali, že tato věcička vám ulehčí práci, jásejte, ale zároveň si připravte 4.000 dolarů.
Další možností VR jsou učební simulátory - nejznámější jsou asi ty pro řidiče, a dále pro letce a leteckou dopravu - mezi těmi vyniká FutureFlight Central - první a jediný na světě úplně kompletní simulátor letiště, který vlastní NASA. Představu, že řídíte letadlo, umožňují i počítačové hry - prý nejdokonaleji simuluje let Х-Plane "8" .
Nejen letci a hráči her získávají virtuální zkušenosti, nejnovější pomůckou pro začínající lékaře je DIANA "DIgital ANimated Avatar" - na zeď promítaná virtuální 3D lékařská ordinace, ve které je instruktor Vik (Virtual Interactive Character) a bolestí se kroutící pacientka Diana, se kterou doktor rozmlouvá a snaží se dotazy zjistit, co jí je.
Vedoucím tohoto projektu na zlepšení komunikace mezi lékařem a pacientem je docent Benjamin Lok z Floridské university (CISE). Pracuje na něm od roku 2004. Tato hi-tech učební pomůcka stojí 10 tisíc dolarů a skládá se ze dvou síťově propojených počítačů, jednoho tablet-PC, který slouží studentovi jako digitální zápisník, projektoru, dvou webkamer, které snímají studentovy reakce při určování diagnózy, sluchátek a mikrofonu, kterými medik komunikuje s Dianou a samozřejmě z patřičného softwaru.
Po skončení sezení vyučující zhodnotí nejen správnost diagnózy, ale on i zkoušený medik vidí, jestli dokázal s pacientem navázat správný vizuální kontakt, protože tento výukový systém zachytí, kam při dotazech směřují lékařovy oči a při vyhodnocování se jeho jednotlivé pohledy zobrazí na promítaném obrazu ordinace a pacientky jako zelené tečky. Vyučující je spokojený pouze v případě, kdy se tečkami zelená hlava pacientky - což značí, že medik s ní udržoval správný kontakt z očí do očí.
Do medicíny spadá i další projekt, který byl vyvinul pro US Army. Jedná se vlastně o bojovou hru, jejímž účelem je zbavit bývalé vojáky válčící ve Vietnamu Post Traumatic Stress Disorder (PTSD) čili odosobnit traumatické vzpomínky válečných veteránů a naučit je oddělit svůj dnešní život od válečných zážitků z minulosti. Program se jmenuje "Virtual Vietnam", byl vyvinut na univerzitě Georgia Tech and Emory University a lečí jím psycholog Dr. David Ready ve Zdravotním středisku pro veterány v Atlantě (Georgie).
Válečný veterán se do virtuálního světa dostane po nasazení si přilby a sluchátek. Po zapnutí přístroje se dostává do bažinatého vietnamského terénu za jasného dne, za mlhy i za tmy. Slyší střelbu z kulometů, cítí záchvěvy půdy při minometné palbě. Joystickem ovládá své plížení se v terénu. Scenérie se mění, když se zvedá nebo obrací. Jeho lékař je pro něj vzdálený přítel, kterého slyší ve sluchátkách, a který ho upozorňuje na možná nebezpečí.

Žádné komentáře:

Okomentovat