Pavouk Nephila

Malý pavouček, velký pavouk. Někdo je zbožňuje, chová si doma sklípkany, něžně s nimi rozpráví. U jiného roste intenzita řevu s velikostí pavouka. Nevím jak by řvali, kdyby se setkali s pavoučky doktora Yersina. Tento celkem dobrácky vyhlížející a stařičký vědec je totiž asi skrytý zvrhlík a šílenec (o tomto jeho povahovém rysu možná neví ani sám jeho autor). Kdo jiný by totiž vynalezl látku, která se vstřikuje do hmyzích a pavoučích (pavouk totiž není hmyz) tělíček za účelem nestvůrně zvětšit dotyčné členovce, a kdo jiný by tyto zvětšeniny pak prodával do zoo? Omlouvat ho genialitou a odtržeností geniů od reality, to prostě nelze. Tuto comicsovou postavu si vymyslel Ivo Pechar a vizuálně ji zvěčnil tuší Theodor Pištěk.
Klasická černobílá perokresba, zámecké prostředí (kam autor situoval profesorovy laboratoře) a v neposlední řadě fakt, že doktor Yersin vyvíjí látky přeměňující drobné pavoučky a hmyzáky v obry - to všechno působí tajuplně, napínavě až děsivě. Nephila vycházel v Ohníčku a ten si tenkrát kupovali celkem malé děti (no tak kolem 10 - 12 let :-) ). Vím jak jsem honem hnala do novinového stánku pro každé nové číslo, jen aby mi neuniklo pokračování, očka mi vylézala. O gigantických stvůrách se mi potom často i zdálo v noci :-).
Uznejte sami, že to skutečně stálo za to:
Starý a miloučký doktor Yersin, hodný vědec Fajen, zlý a podlý vědec Mergule, hodná vnučka doktora Yersina Norika a její jezevčík Princ a nezbytný vojenský nelidský výzkum.
Norika dostane od dědy pavoučka, který přede zlatavé sítě - Nephilu. Proto ho Mergule ukradne a nazvětšuje.

Podlé zelené mozky chtějí uměle vyvolávat tornáda pomocí "pontonu s rukávem". Představují si to následovně: "Zavěsíme rukáv mezi mračny a zemí. Vznikne komínové vření. Poruší se tepelná rovnováha v atmosféře a vznikne tornádo…" To je jistě zajímavá zbraň proti celým městům.
Jenže narážejí na stále stejný problém: "… Dřív než tornádo dosáhne svébytné síly, z tkanin je cár…"

Hnusák Mergule přikvačí vojákům na pomoc - nabídne jako materiál použít vlákno obřích pavouků. Armáda zajásá a Noričina pavoučka Nephilu přijme do svých řad. Jenže tento obludák dostane brzy chuť na Merguleho a je zabit. Začíná sháňka po dalším pavoukovi v thajské džungli … a tak dál a tak dál…

Námět a scénář Ivo Pechara by možná ještě i v dnešní době nadchl Hollywood. Jasné charaktery, představující černo a bílo. Velice silný morální apel ohledně možného zneužití vědy, úvahy na téma: biologické pokusy a kde končí věda a nastupuje chamtivost a touha po moci. Máme právo měnit existující živé tvory? S čím kdo zachází, tím taky schází. Je vědec morálně odpovědný za své objevy?
Theodor Pištěk jakožto výtvarník nepoužívá prázdných efektů (poctivá kresba tuší). Výtvarná charakteristika jednotlivých osob je taková, že na první pohled je jasné, kdo je kdo. Podrobně jsou nastudovány detaily pavouka, který je zde větší než mamut, takže příslušné detaily bylo opravdu nezbytné pečlivě vykreslit.
Po letech na tento comicsový námět Ivo Pechara nakreslil obrázky Jan Pištěk. Jedná se o skoro přesné překreslení otcova originálu, ale obrázky jsou již barevné a je jich víc. Kopie je však zpravidla méně než originál, barva a přidané obrázky ze zajímavého literárního libreta udělaly dosti trapnou věc. (Tato barevná Nephila vyšla v roce 1990 v comicsovém časopise Aréna.)
Možná by neškodilo někde vydat originální Nephilu a i další comicsy původní dvojice (Profesor Dugan). Nelze jim upřít profesionalitu, nápaditost a tím pádem čtivost a schopnost zaujmout. A navíc podklady pro náměty si Ivo Pechar nevycucával z prstu, ale pečlivě nastudoval řadu fakt (hlavně o pavoucích) . Rod pavouků Nephila skutečně existuje. Je to druhově početný rod, jehož zástupci žijí například v Austrálii, na Madagaskaru a v Jižní Asii. Tito pavouci staví opravdu pevné svisle orientované sítě. Jejich sítě mohou zabránit v chůzi i člověku.
Pokusy použít ke tkaní pavoučího vlákna byly skutečně provedeny, a to už v 18. století. Nebyly úspěšné, ale člověk se nevzdával. Za nejvhodnější ke svým záměrům si vybral pavouky rodu Nephila a těšil se, že si bude z jejich vláken tkát látky na šaty.
Asi tak před sto lety na Madagaskaru jistý reverend P. Camboué nechal domorodce sbírat místní Nephily. Pavouky pak uzavíral do klícek. V klíckách byli pevně přichyceni v úzké štěrbině, která je přidržovala mezi hlavohrudí a zadečkem. Za klíckou byla umístěna cívka pro navíjení vlákna. Cívka se nepřetržitě otáčela a tím vznikal neustálý tah vlákna, který nutil pavouky, aby neustávali v jeho produkci.
Vše bylo neuvěřitelně složité a nákladné a nikdo jiný nepřišel na lepší nápad. Proto se pavoučí vlákna "dodaná přímo" od pavouků zřejmě nikdy nebudou používat. Ovšem genoví inženýři a chemici prohlašují, že je jen otázkou času, kdy se podaří uměle vyrobit nefalšované pavoučí vlákno. Co si z něj pak utkáme, to prý už bude naše věc.