úterý 30. dubna 2013

Duj větře


Větrné elektrárny jsou zatím velké hlučné větrníky, narušující vzhled krajiny, ale technici vymýšlejí i jiné podoby a velikosti těchto zařízení.

Jedna z možností je větrníky ze země umístit na nebe. Tak nějak možná uvažoval Fred Ferguson, který vymyslel Magenn Power Air Rotor System - MARS a založil firmu Magenn Power na jejich výrobu.
MARS je nový typ generátoru měnícího mechanickou energii větru na elektřinu. Jedná se vlastně o válcový balón - rotor, který se otáčí podél horizontální osy - tyče, na jejíchž koncích jsou upevněny lopatkovité větrníky - stabilizátory.
Balón je naplněný héliem a umístěn ve výšce 120 až 300 metrů a se zemí je ukotven kabely, zachycenými na ose mezi balónem a větrníky, aby nebránily rotaci. Kabely se zároveň z generátoru odvádí vyrobená elektřina dolů na zem do sítě.
Tato větrná elektrárna může normálně pracovat při rychlostech větru už od 1 metru za sekundu do 28m/s a otáčí se i při nižších rychlostech větru. Efektivnost tohoto zařízení má být až 50%.
Magenn Power plánuje příští rok zahájit sériovou výrobu MARS - větrných elektráren o výkonu 10kW. Zatím nevíme jaká bude životnost tohoto zařízení, ale je možné, že v budoucnu nahradí pozemní větrníky.

Australan Graeme Attey z města Fremantle zkonstruoval zase úplně nový typ domácí větrné elektrárny, kterou lze jednoduše namontovat na vrcholek střechy domu. Zařízení má tvar válce dlouhého 1 metr a o průměru 0,5 metrů. Takovéto malé rozměry umožňují elektrárničku umístit na jakýkoliv dům a její instalace skoro vůbec nenaruší jeho vzhled a ani krajiny kolem.
Pracuje ovšem, jako ty velké větrníky, rovněž na principu, že vítr točí lopatkami generátoru. Jenže zde se jedná o malé lopatky a tím pádem i o malý hluk, který při otáčení vydávají.
Attey počítá, že společně s jeho elektrárničkou bude dům ještě vybavený solárními panely a tyto dva zdroje energie - aspoň u něj v Austrálii, zcela postačí k samozásobení rodinných domů. Toto, pokud budou domácí elektrárny laciné, je dobrá cesta jak lze v některých vhodných lokalitách ušetřit neobnovitelné přírodní zdroje a i životní prostředí a zároveň to bude zdroj energie pro ty lidi, kteří si postavili domy někde na samotách.

Úplně malinkou větrnou elektrárničku zkonstruovali na University of Texas v Arlingtonu a prototyp vyrobila skupina Gotwind, kterou založil Ben Jandrell z anglického města Shropshiru.
Ben už od roku 1983 konstruuje různé malé větrné elektrárničky, vymýšlí nové a nové typy větrníků a podílel se i na této asi nejmenší, pojmenované Orange Mobile Wind Charger.
Jak název napovídá, má sloužit k dobíjení baterií mobilních telefonů, ale zrovna tak může posloužit i bateriím notebooku či PDA a jiným kapesním přístrojům. Ony mobily jsou uváděny jako první asi i z důvodu, že "větrné dobíjecí zařízení" se chystá dát na trh anglická telekomunikační firma Orange.
Zařízení váží 150 gramů a je rozkládací. Větrník má průměr 30cm a pohání normální větrnou turbínu s horizontální osou (HAWT) - samozřejmě mini rozměrů. Z miniturbíny se vyrobený proud podvádí do "controll boxu" akumulační baterie, která ke svému nabití potřebuje 12 hodin a z ní se teprve dobíjí baterie mobilu - a toto nabíjení trvá jednu až dvě hodiny.
Nesmí se zapomínat, že čas k akumulaci elektřiny v controll boxu závisí na síle větru. Pokud je vítr slabší třeba kolem 5,3 metrů za sekundu, potřebujete na jeho dobití až celý den.
Větrník můžete přimontovat na stříšku stanu, na větev zaraženou do země… prostě kamkoli doma i v přírodě.
Vzhledem k malé účinnosti této mini větrné elektrárničky, se bude jednat spíše o opravdu velmi nouzový náhradní zdroj k dobíjení baterií mobilů, ale mohla by se z ní stát pěkná hračka pro děti - větrník by mohl pohánět třeba vláčky, autodráhy, zařízení domečku pro panenky… našlo by se hodně příkladů, ale nezdá se, že by nějakého výrobce takovéto použití maličkých generátorů elektřiny napadlo.

pondělí 15. dubna 2013

Konkurz na Monu Lisu


Člověka při pohledu na krásku napadá ještě jedna otázka a to dost zásadní. Která renesanční žena na obraze zvaném Mona Lisa tedy vlastně je?
Leonardo miloval hádanky a sám je vytvářel - dával je jistě i do svých obrazů - Mona Lisa může být prostě hádankou - Kdo jsem? Co jsem? Kde jsem? Proč jsem ji namaloval?

Obraz da Vinci začal malovat zřejmě v roce 1503 a dokončil ho v roce 1506 či 1509, pravděpodobné je i to, že na ni pracoval až do ochrnutí pravé ruky. Pro identifikaci modelu každý badatel vychází z roku začátku práce. Takže by přeci mělo být jednoduché zjistit, kdo je ta dáma? Ne, není a my skoro nic nevíme.

Staletí se sice hovoří, že na obraze je Lisa - žena florentského obchodníka Francesca del Giocondo. Tato informace se poprvé objevuje v životopise da Vinciho od neznámého autora a od něj ji přebírá další da Vinciho životopisec Giorgio Vasari (1511 - 1574) - čili tato informace má nulovou hodnotu. A i jediný "vědecký" důkaz pro toto tvrzení je velmi slabý. Tento důkaz přinesl v roce 2005 Armin Schlechter - odborník z knihovny německé univerzity v Heidelbergu. Své tvrzení, že se jedná opravdu o Giocondu, opírá o nález rukopisné poznámky na okraji knihy florentského úředníka Agostina Vespucciho z října 1503. Tento Agostin se s da Vincim znal a ve svých zápiscích ho přirovnává - jak tehdy bylo zvykem - k starověkému řeckému malíři Apelléovi. Dále se v poznámce uvádí, že právě da Vinci právě pracuje na třech malbách, z nichž jedna je portrét Lisy del Giocondo. Toto opravdu není stoprocentní potvrzení identity dámy na obraze.
Proti Costanzi d'Avalos známé jako La Gioconda, je i několik, dalo by se říci, logických nesrovnalostí. Pokud by ji Leonardo portrétoval na zakázku manžela, tak jak to, že mu obraz nepředal? Odvezl si ho v roce 1516 do svého francouzského vyhnanství. Prodal ho před svou smrtí francouzskému králi a svému velkému příznivci Františku I. za 4000 zlatých dukátů. Neexistoval jiný portrét této dámy Giocondy, který nemá s tím, co známe jako Mona Lisa, nic společného? O tom, že by mohl da Vinci vytvořit najednou dva podobné portréty by mohla svědčit skica od Rafaela, který Leonarda navštívil a Monu Lisu si nakreslil - je ovšem trochu jiná než nám známá - je docela baculatější s plnými rty bez tajemného úsměvu a má i jiné pozadí. Ovšem za roky práce mohl Leonardo ono pozadí změnit… změnil by i tvář portrétované ženy?
Pak je tu ještě jedna nesrovnalost. Leonardo da Vinci patřil k nej nej umělcům své doby - byl uznávaný a žádaný - mohl by si ho dovolit "najmout" na portrétování své třetí ženy nějaký bezvýznamný florentský kupec s hedvábím? Takových tam bylo. Přitom v období, kdy měl malovat Monu Lisu, da Vinci odmítá zakázky i pro kněžnu Isabellu d'Este a podle dobových pramenů se v letech 1503 -1505 věnuje práci na fresce "Bitva u Anghiari" v novém sále - Salone dei Cinquecento v Palazzo Vecchio - což byla vládní budova ve Florencii a jednalo se tedy o státní zakázku.
Fresku známe díky Rubensově kopii. Je to úžasné dílo, studie lidí i koní v bitvě - od takového díla by ho nedokázala odvést zakázka od pouhého kupce. Navíc třetím obrazem, na kterém v tomto období da Vinci pracoval je sv. Anna samotřetí. Muselo by za portrétem dámy být něco víc - Monu Lisu maloval jako protipól oné bitvě - v ní zobrazoval lidskou krutost a v Lise - podle sebe ideální krásce, si relaxoval. Je to možné? Proč ne - a pak by Lisa skutečně byla zobrazením jeho "ideální ženy", jako bitva u Anghiary byla obrazem ne konkrétní bitvy, ale obecné krutosti bitev a zabíjení se.

Kdo by to, ale jinak na obraze mohl být? Možností je opravdu celá řada:
- za prvé, je několik adeptek z Leonardových současnic - jsou to: Isabella Naples - Aragon, Cecilia Gallerani, Pacifica Brandano či Brandino, Isabela Gualanda, či hraběnka a kurtizána Caterina Sforza i Isabella d'Este - da Vinciho přítelkyně,
- jako další možnost, kdo je na obraze, se uvádí Leonardova matka Caterina,
- může to být také jen výtvor da Vinciho fantazie - jeho představa dokonalé ženy,
- podle některých badatelů je na obraze mladík v ženských šatech
- poslední, ale velmi zajímavou možností odkrývající identitu neznámé je, že se jedná vlastně o takový stylizovaný autoportrét.

Osobně si myslím, že Leonardo v Moně Lise opravdu mohl zachytit "ženu v sobě" prostě svůj portrét, ale jednalo se o jeho přání - o portrét sebe, jakým si přál být a vypadat. Pro svět ovšem portrétoval ženu kupce - skoro nikdo ji neznal, takže nemohl porovnat obraz a její skutečnou podobu. O této teorii by mohlo svědčit i několik faktů. V jeho deníku nenajdete o obraze žádnou zmínku. Dále - pokud da Vinci portrétoval ženy je z obrazu cítit jeho odtažitost k nim. Jejich portrétům chybí ta zaujatost jakou v sobě má obraz Jana Křtitele či Mony Lisy. Ovšem také madony a matky Leonardo zobrazoval s vnitřním citem. Tyto obrazy jsou rovněž malovány s vysokým emočním zaujetím. Stejný vzorec uměleckého chování můžeme vidět i u Leonardova soupeře Michelangela. Čili Mona Lisa by mohla být i Caterina - jeho matka. Proč by světu nemohl hrdě oznámit, že namaloval vlastní mámu, když byla mladá? Divné ne?

Hi-tech a kráska


Koncem roku 2006 oznámili kanadští vědci z National Research Council of Canada výsledky svého téměř dvouletého zkoumání obrazu Mony Lisy. K jeho podrobnějšímu prozkoumání použili svoji novou metodu - 3D barevné laserové skenování s opravdu vysokým rozlišením a našli zajímavost, o které ohlásili světu, že jim pomohla rozřešit záhadu úsměvu. Oč se jedná? Mezi dvěmi tenkými vrstvami barev byla ještě jedna a to mnohem tenčí - skener zachytil na ramenou Mony Lisy průhledný tenký závoj - namalovaný absolutně dokonale. Podle kanadských odborníků takové dokonalosti nelze dosáhnut malbou štětcem. Odpověď čím, neměli a nemají dodnes. Možná Ledonardo nanesl závoj na desku nějakou hubkou? A speciální barva byla velmi rozředěná? On byl velmi šikovný malíř a vymýšlel nové postupy. Posprejoval obraz?
Pro ty, kdo by pochybovali o možnostech rozlišení vrstev 3D scanerem - tak jeho možnosti jsou následující - rozlišení na délku je 60µm × 60µm (0.06mm × 0.06mm) a šířku 10µm (0.01mm). pro srovnání šíře lidského vlasu je přibližně 80µm (0.08mm).

Proč vůbec tenká látka přehozená přes ramena, budí tolik povyku a vědci tvrdí, že znají důvod Lisina úsměvu a tím pádem i vyřešení jeho "záhady"? Takové závojíčky v renesanční Florencii nosily těhotné ženy a čerstvé matky. Samozřejmě módní doplňky neznají hranic a jistě je nosily ženy i jinde.
Zamalovaný závoj vědce dovedl k názoru, že Lisa byla v době portrétování těhotná nebo čerstvě porodila - a proto se tak usmívá. Je to možné? Proč ne. Může to znamenat, ale i to, že je to matka Leonarda anebo jeho pomyslná matka - ideální žena. Proč závoj da Vinci zamaloval? Bylo to jeho tajemství a jen jeho a možná to ani nebylo tajemství jen prostě během času změnil svůj umělecký záměr.
Scaner také odhalil, že Leonardo původně použil jiné barvy, než jaké vidíme dnes - díky nánosům špíny a reakcí barev se vzduchem došlo k barevné a dosti podstatné změně - dříve Mona Lisa měla kůži zbarvenou jako lidé bílé rasy normálně mají - tak nějak do růžova a pozadí bylo modré. V současné době je Lisa kráska do zlatova a pozadí do zelena. Ovšem žádná barevná kombinace neubírá z geniálního díla jeho umělecký náboj. Na tomto případu se potvrzuje, že pokud je umělecké dílo geniální zůstává geniálním i pokud je provedeno v jakékoli barevné mutaci.

Další pán, který "se podíval krásce pod sukýnky" hi-tech metodou je francouzský inženýr a fotograf Pascal Cotte. Tento pán jako dítě viděl v Louvru Monu Lisu a byla to "láska" na první pohled. Prý už tenkrát si ji dlouze prohlížel a teď po letech si na to prohlížení vzal dokonalý přístroj - 240 000 000 pixelovou multispektrální kameru - jedná se o jeho vlastní vynález, který má patentovaný. Práce na zkoumání obrazu mu trvala tři roky a s Monou Lisou strávil 3000 hodin. Výsledky se pochlubil na výstavě v roce 2007.
Pascal snímal obraz postupně přes 13 světelných filtrů, fotil v infračerveném a ultrafialovém osvětlení
Objevil, že Mona Lisa byla nejdříve baculatější, měla plné rty a chyběl jí známý úsměv - prostě v tomto poznáváme skicu Rafaela. Čili to by vyvracelo dva obrazy - jeden Mony Lisy a druhý Giocondy - obraz je asi přeci jen jeden, ale přemalovaný. Navíc kráska si podle původního položení rukou přidržovala levou rukou roušku. O tom, že na ramenou měla závojík, víme z kanadských průzkumů obrazu. Cotte kamerou nemohl proniknout pod vrstvy barev.
Je možné, že da Vinci skutečně začal portrétovat Giocondu, ale dokončil neznámou Monu Lisu - ženu ideál, ženu matku, ženu jakou chtěl být? Možná.

Kamera ještě zjistila , že Lisa původně měla řasy i obočí, zřejmě je setřel nějaký nešikovný restaurátor. A rovněž jako scaner, potvrdila původní barvy - modré pozadí, růžovou pleť.

pondělí 1. dubna 2013

Říkají mu profesor Robot



Dlouhé blond vlasy. Na první pohled je vidět, že Henrik je potomek Vikingů, ale jediné bitvy, kterých se účastní jsou fotbalové zápasy robotů. Se svými jedenácti malými humanoidy jednoho jména - Viki se v létě 2002 vylodil na břehu Japonska s jediným cílem, aby se zde utkaly s ostatními stejnými "fotbalisty"… a celkem V tomto RoboCupu obstály se ctí. Sám v Dánsku pořádal několik národních robo klání a i pro děti.

Fakta
Profesor Henrik Hautop Lund se narodil 15. července 1969 v Dánsku.
Vystudoval počítačové vědy a matematiku, v roce 1995 ukončil studia na University of Aarhus a stal se Cand. Scient. in Computer Science a v roce 2000 ukončil doktorandská studia na University of Southern Denmark v oboru Computer Systems Engineering. V tomtéž roce se na této universitě stává i řádným vysokoškolským profesorem a působí na ní dodnes. Kromě toho pracuje v mnoha dalších týmech zabývajících se vývojem robotů a umělých neuronových sítí a práci hodně týmů i sám vede.


Henrik už radu let vytváří roztodivné roboty podporující vývoj vnímání anebo "fotbalisty" a jiné robotky z kostek Lega. Jeho posledními roboty jsou desky, která jsou vlastně systémem pomáhajícím rozcvičit se lidem po úrazu a starým lidem udržet psychickou i fyzickou kondici nebo slouží k hraní dětem, či k cvičení postřehu sportovcům.

V letech 2001 - 2004 vedl Lund evropský projekt Hydra, jehož cílem bylo vytvoření prvního robota na světě, který se sám přeměňuje - shape-shifting robot. Tento projekt byl úspěšný - zrodil robota jménem ATRON. Na něm profesor se svým týmem pracuje dál v projektu MORPHING PRODUCTION LINES, který je podporován Danish Research Council a realizuje se v těchto skupinách - Maersk Mc-Kinney Moller Institute's research groups, AdapTronics Group a SWEAT Group.
ATRON je robot, který se skládá z libovolného množství jednotlivých komponentů - modulů, konkrétně to jsou modré zploštělé koule o průměru 11cm, které jdou na sebe různě napojovat. Každý modul je ze dvou polokoulí a vzájemná výměna informací mezi koulemi probíhá prostřednictvím infračerveného portu. Po zadání úkolu jednomu modulu se tato informace rozšíří do ostatních a až v tomto okamžiku začnou všechny společně vypracovávat - čili vypočítávat a plnit úkol - například do jakého obrazce se mají složit. Koule si mezi sebou i předávají energii - vzájemně si jedna od druhé dobíjí baterie.
Robot se může koulet, plazit určitým směrem, může ze čtyř koulí "udělat" kola, která se skutečně otáčejí a stát se tak vozítkem…vzhledem ke svým schopnostem bude sloužit všude tam, kde se budou provádět nějaká sledování v nebezpečném prostředí a možná také nahradí současné "marsochody".

Morphing production lines - ecosoc.sdu.dk/coe/Morphing_production_lines

Věda sloužící náboženstvím k podfukům




I věda jsou jen lidé a ti jsou povah různých – tedy i věda může být služebnou té temné strany člověka – čili být nápomocná k podvodům až zabíjení. O tom zabíjení netřeba hovořit, je to jasné - jedná se o válečné stroje, zbraně, technologie jak a čím nejlépe a nejrychleji i nejefektivněji usmrcovat nepřátele.
O podvodech, které jsou páchány za pomocí vědy, ve prospěch té či oné převážně náboženské ideologie, se často ani v současnosti moc nehovoří.

Podvody ve službách pouhých ideologií, čili náboženstvích, popsal už Héron z Alexandrie ve svém díle, kterým navazoval na jiného řeckého vědce Stratona – zvaného zázrako tvůrce.
Héron ve svých knihách odborně popsal i tuto lidskou oblast podnikání - a to výrobu náboženských zázraků na zakázku, jak je věda vyráběla a tak i ona báječně posloužila k vymývání mozků lidí - nenazvěme je neinteligentními, ale neznalými, neškolenými a tudíž ve využití fyzikálních zákonů a v mechanických hříčkách vidících zázrak.
Zde máme pádný důkaz, proč se již zázraky moc nedějí – vzdělanost stoupá a k ošálení je třeba, aby zázrakodělatel byl o několik vědomostních a technických stupňů nad ošáleným a to už není tak jednoduché, jako před sto lety. Udělat v dnešní době v místě, kde lidé disponují aspoň určitými technickými i všeobecnými znalostmi z fyziky a techniky, zázrak, který by nikdo neprokoukl, by byl zázrak! Proto pokud se v dnešní době stane něco zázračného například, nějaké to zjeveníčko, proběhne to v zaostalejších a zaostalých zemích, kde je obyvatelstvo málo vzdělané a vysoce nábožensky založené a ještě je zaměstnané existenčními starostmi vyvolané bídou, válečným konfliktem nebo přírodní katastrofou. Čili hospodářská situace v zemích svatého zjeveníčka je zde taková, že je obrat na víru prostě nutný (zjeveni v Latinské Americe), aby nedošlo k občanské válce nebo je už země ve válečném konfliktu a zázrak má urychlit jeho konec(Medžugorie). Toto je vše primárně potřebné k vytvoření zázraku a tím pádem k posílení moci církve.

Obětmi kamufláže zvané náboženský zázrak, popisované Heronem, byli uctívači v té době (3.stol.př.n.l.) nového boha Serapise a bohyně Isidy.

Heron z Alexandrie, který nám zanechal záznam o Stratonově díle týkajícím se nauky o vzduchu ( v Pneumatice), vysvětluje, “že toto i jiná vědecká odvětví budou shledána užitečnými, nejen k opatřování nejzákladnějších potřeb civilizovaného života, nýbrž také k působení zmatku a nahánění hrůzy.” Zmatek a hrůza se vztahují na účinky chrámových zázraků.

Mnohý ze zázraků, které Heron popisuje, se zakládá na jednom či druhém ze dvou principů — na násosce nebo na rozpínavosti zahřívaného vzduchu. Šlo o aplikaci Stratonovy nauky o vzduchu.
Principu násosky se používalo v mnoha důmyslných obměnách k předstírání přeměny vody ve víno. Na jednom konci systému násosek se vlila voda a na drahém konci vytékalo víno.

Rozpínavost horkého vzduchu působila „nadpřirozené pohyby“. Vzdušná komora v oltáři byla spojena se skřínkou s božstvem, umístěnou nad oltářem. Když se na oltáři pálila oběť, rozpínající se vzduch otevřel dveře skřínky, vytlačil božstvo ven a způsobil, že pozdravilo uctívače. Tento princip měl opět mnoho obměn, aby se neokoukal.
Z jiných pramenů se dovídáme o uplatnění další alexandrijské vědy - optiky, k navozování náboženských zjevení. Nic složitého, jen znalost přírodních zákonů a technická zručnost při výrobě optických zařízení. A bozi koukali z nebes.
I za mnohými zjeveními současnosti lze opět hledat pouhopouhou optiku, ale za některými se skrývají „normální“ metody psychologických působení na věřící - na jejich vědomí a sugesci. Dalo by se říci, že v současnosti mohou zázrak vytvořit hlavně psychologie a správně vedená mediální kampaň zázraku – ostatní již dokoná „zázrak“ vlastní sugesce - očekávání něčeho nepoznaného čili zázraku následně u citlivých a empatických věřících onen zázrak skutečně navodí a oni jej prožijí a uvidí, co se očekává, že uvidí a uslyší, co se od nich rovněž očekává slyšet.
Za Serapise a Isidy ve 3. století před naším letopočtem, se vědecké pomůcky pomáhající působit na vědomí lidí onoho věku k vybuzení jejich náboženské horlivosti v zásadě málo lišily od pozdějšího zavedení světelných efektů nebo varhanní hudby (tyto jsou také vynálezy tohoto 3. století př. n. l). Měly za účel působit na zbožnost veřejnosti, učinit náboženství přitažlivým a působivým, mystickým i hrozivým, prostě podívanou pro masy a zdá se, že tento účel splnily a mnohde ještě plní. Ostatně jako před tímto i později všechny náboženské ceremonie a obřady. Pompéznost katolických kostelů nebo i muslimských mešit a jejich výzdoba má ve smrtelníkovi nastolit pocit malosti před bohem, vyzvánění zvonů, zpěv a varhanní hudba, vyvolávání muezzinů, modlitební prostocviky věřících třeba v Tibetu – vše přispívá k pocitům psychického uvolnění, ale i extáze. Nic není ponecháno náhodě.

Tvůrce zázraků Straton prý pyšně tvrdil, že k stvoření světa nepotřebuje pomoci bohů. Holt věděl své...