neděle 25. srpna 2013

Ostrov dubů - vznik legendy


Co se asi skrývá na ostrůvku poblíž Nového Skotska? Jaký obrovský poklad tam láká i současné hledače? Kdo a co asi ukryl v hluboké šachtě? Už víc jak dvě stě let se o ostrovu píše a své cennosti sem podle hledačů senzací uložil snad kde kdo, od pirátů, přes Inky, Maye, francouzskou královskou rodinu až po nacisty a snad i obligátní emzáky čili mimozemšťany… a co je pravda?

Ostrov dubů - v originále Oak Island patří Kanadě, leží u Nového Skotska a skrývá se v jeho Zátoce Mahone blízko přístavu Halifax (cca 72km). Jméno získal podle červeného dubu, který před pokladovou horečkou rostl na celém ostrově. Dnes jich je tam jen hrstka, hledači je za těch 200 let postupně vykáceli a použili jako nosné trámy šachet a na stavby domků… toto jsou veškerá pravdivá data o ostrovu, to ostatní jsou pouze nepodložené informace - jelikož nemáme stroj času a nemůžeme tedy zjistit jak ona pokladohledačská mánie doopravdy začala musíme vzít zavděk informacemi z knih a i místního tisku.

Jak to vše začalo?
O začátku hledání pokladu máme dvě různé verze. Podle první byl ostrov neobydlený, lidé z pobřeží se tam báli vstoupit neb se obávali zdejších zlých duchů. V roce 1795 tam připluli tři chlapci - Daniel, Tony a Jackie. Našli dub a vedle něj podivnou jámu a hned jim bylo jasné - tady je poklad … a začali kopat.
Podle druhé verze aktéři - tři mladíci zůstávají, ale děj je jiný - rovněž začíná koncem 18. století. V této době měl na ostrově Oak žít v dřevěné chatce stařec John McGinnis - vysloužilý námořník britské královské flotily. Společnost mu dělali jen vzdálení sousedé z druhého konce ostrova a navštěvoval ho vnuk Daniel s kamarády.
V létě 1805 provždy skončil ostrovní klid. Tehdy John si jako vždy vyjel na ryby, ale už se nevrátil. Jeho loďka byla objevena na pláži vzdálené téměř 50 kilometrů od zátoky Mahone.
Právoplatným dědicem byl syn Silver, ale neprojevil o dřevěnou chatku na ostrově zájem, a tak si v ní hrál jeho syn Daniel s kamarády Tony Vaughamem a Jackie Smithem. Prohrabávali dědovy truhly plné navigačních přístrojů a v jedné objevili tajnou přihrádku se zvláštními mapami, které připomínaly pirátské plány. Ostrov na mapách se nepodobal žádnému z okolních ostrovů a ani nápisy mladíci nedokázali rozluštit. Rozhodli se zajít za sousedem Robertem Lethbridgem. Ten přesvědčil Daniela, aby mu mapy nechal, dokud je nerozluští. Mladík souhlasil a odplul z ostrova. Ráno, když zase s kamarády připlul, zažil, jak se říká, životní bolestné zklamání. Chatka dědy byla spáleništěm a v něm zahynul stařík Robert. Shořel i s mapami, ke kterým si nezkušení mladíci neudělali kopie.
Chalupa shořela, ale paradoxně tak vzniklo něco nového. Oheň odhalil tajemství, které zaměstnává hledače pokladů dodnes. Když Daniel s ostatními prohrabával popel a hledal, co mu zůstalo, zjistil, že pod podlahou z udupané hlíny jsou kamenné desky. To ho samozřejmě zaujalo. Mladí muži hrabali, umetali a na závěr žasli. Chalupa stála na kamenné podlaze a pod ní byla zaházená studna či prostě jáma. A jsme konečně u pokladu a záhady.

Hledání pokladu.
Kluci začali kopat a při tom naráželi na překážky z dubových klád. To je utvrzovalo v tom, že vykopou poklad. Byli nezkušení v hloubení hlubokých jam, a když dosáhli devíti metrů, nezpevněná šachta se zbortila a byli zavaleni hlínou a kameny. Nic je jim nestalo, ale rodiče jim přísně zakázali dále na ostrov jezdit a kopat zde.
V roce 1813 se odstěhovali z ostrova Lethbridgové, farmu prodali vysloužilému námořníkovi kapitánovi Joe Sellersovi - ten se spojil se zde již zmiňovanými třemi kamarády a společně začali znovu hledat poklad. Jámu Sellers pojmenoval "Peněžní"… Jak hledání probíhalo víme z dochovaného Sellersova deníku.
Tentokrát měli výkopové práce zabezpečené, takže celkem snadno se dostali do hloubky 15 metrů, zde narazili na vrstvu z kokosových vláken. Jelikož v zeměpisné šířce, kde se nachází ostrov Oak, kokosové palmy skutečně nerostou, byl to podivný nález. Takže pokladu chtiví muži namáhali své svaly a po třech metrech narazily na celkem vysokou vrstvu dřevěného uhlí. Po něm znovu narazili na vrstvu dubových klád a pod nimi tentokrát byla vazká hlína, která se nevyskytovala nikde na ostrově. Jednalo se o jíl? Pak znovu několikrát narazili na vrstvy dubových klád - údajně se jejich položení podobalo zastropení. V hloubce 24 metrů doslova "narazili" - byla zde vrstva ztvrdlého lodního opravářského tmelu. I tento opravdu tvrdý oříšek rozlouskli a dostali se pod "zkamenělý" tmel - pod ní nebyl poklad, ale plochý kámen s neznámými znaky.
V hloubce třiceti metrů hledači zaznamenali, že odněkud na ně začíná kapat voda.a pomalu nekopou do hlíny, ale bahna. Sellers sehnal ocelový prut a jím zkoumali dno vykopané šachty. Jako záchranáři propichují sníh, když hledají lavinou zasypané turisty, tak hledači propichovali dno šachty a skutečně na něco tvrdého narazili a nebyla to další vrstva klád, ale něco malého - že by soudek s pokladem? A právě při tomto nálezu kopáči udělali celkem nelogickou věc- přestali kopat a šli spát. Ráno, když se probudili, jáma byla plná vody a měli po kopání i pokladu. Opravdu?
Podle deníku, Sellers pochopil, že jeho dřívější objev podivné hráze v Zátoce pašeráků souvisí s jámou pokladu. Všichni tedy šli do zátoky a v zóně odlivu a přílivu objevili tunel, který spojoval zátoku s šachtou.
Sellers udělal poslední pokus o možnost kopat v "peněžní jámě" - přikázal vchod do tunelu zazdít. Dojel do města pro pumpu a pak čerpali vodu a čerpali a ona nějak neubývala. Došlo jim, že zazděný tunel nebude asi jediný přívod vody do šachty a začali hledat druhý tunel. Taky ho nakonec našli v Zátoce pašeráků, ale tentokrát nebyl umístěný tak vhodně, že by šel zazdít, byl pod úrovní odlivu a čili neustále zatopený vodou. Pokladohledači se rozhodli, že tenhle tunel prostě odstřelí.
A stalo se.- odstřelili ho, vodu vyčerpali a poklad našli. Aspoň podle kapitánova deníku 23. srpna vykopali sud s pokladem - touto zprávou deník končí. Nález nijak nepopisuje - nevíme tedy co našli. Zlato? Stopy všech čtyř hledačů mizí.

Je povídání z deníku pravda? Kdo ví, deník má být v muzeu v Halifaxu - v roce 1845 jej našli na opuštěné farmě Jack Lynds a Bradon Smart - obyvatelé městečka Tryro, ležícího na západním pobřeží Nového Skotska..
Takže pokud není deník podvrh a tato verze příběhu tří kamarádů a kapitána Sellerse, je pravdivá a tito lidé skutečně žili a na Oaku kopali - nebylo už od 23.8.1813 co hledat - sud byl vytažen, jeho obsah rozdělen a aktéři raději mizí ve světě. Proč tedy dodnes ostrov Oak působí na pokladohledače jako feromon? Od onoho roku 1813 až do současnosti se na ostrově vystřídalo a proinvestovalo tam své peníze na desítky hledačů a samozřejmě nic nenašli. Člověka ženou do takovýchto podniků sny, touha něco zažít a taky hamižnost… a tak od 19. století postupně vzniká a zvětšuje se legenda o bájném obrovském pokladu, který je na dně peněžní jámy a mnohem později se začne spekulovat o tom, čí by vlastně ten nedosažitelný pokad mohl být a také o samotné Peněžní jámě, někteří geologie neznalí autoři v ní začnou vidět dílo geniálních inženýrů… A poklad? Kdo ví, jestli tam nějaký ještě je nebo kdy vůbec byl - ale příběh je krásný…



Dvě doplnění:

Peněžní jáma
K pokladu tak nějak patří i tajemné okolí - starý hrad, děsuplné podzemí anebo neuvěřitelný hydro technický komplex - jaký prý je na Ostrově dubů. Je "Peněžní jáma" dílo důmyslných důlních inženýrů, či tím technikem je naše "matka příroda"? Vypadá to, že kutaly a hloubily jen přírodní sily. I když ona 60 metrová jáma s tunely vedoucími k moři není žádný zázrak a i člověk před mnoha staletími by ji mohl vyhloubit, jenže otázkou je, proč by to dělal? Z pomsty? Aby se kochal představou jak chtivci kopají a jsou kousek od pokladu a on jim je pod vodou nedostupný? Možné je všechno, ale peněžní jáma bude opravdu dílem přírodních geologických sil. Pomalá stoupání a poklesy zemské kůry vytvářejí velké nerovnosti – vyvýšeniny i prolákliny - deprese a právě tento jev je zcela běžný na pobřeží Nového Skotska. K tomu se přidává činnost podzemní i povrchové vody… prostě hluboké vertikální šachty a z nich vedoucí horizontální chodby - to není zázrak, ale běžný geologický jev zvaný krasové jeskyně a jak je dokázané, těmi je Oak skutečně protkán.

Čí mohl poklad být?
Nejlogičtějšími "majiteli" se zdají být piráti. Koncem 17. a začátkem 18. století měli piráti své malé Eldorado, které ani nemuseli pracně hledat v Karibiku - zde se z jihoamerických dolů vozily do Evropy stříbrné a zlaté pruty a káva, cukrová třtina a rum! Navíc, místní ostrovy byly jako úkryt pro piráty ideální - nacházelo se jich tady hodně čili nebyly všechny zmapované a nebyly obydlené, a co tajných zátok zde mohly využívat - loď do ní vplula a skryla se i s piráty, kteří si na ostrově doplnili vodu, jídlo a i sílu - odpočívat musí každý.
Druhé operační působiště pirátů bylo v oblasti mezi východním pobřežím Severní Ameriky a západní Afrikou. Takže ostrov Oak byl trochu stranou, ale přitom ještě blízko žhavé oblasti - což mu mohlo zajistit pirátský zájem. Hodně luštitelů záhady pokladu ostrova Oak si klade otázku, jestli by byli piráti schopní uloženi pokladu. Byli? Ale ano, byli - příklad máme - Kapitán Kidd svůj pirátský poklad o hodnotě 30 tisíc dolarů, zakopal na Gardiner Island - malilinkatém ostrůvku u Long Islandu v Zátoce Gardiners, u které leží New York...

víc a o hodně víc je v mé starší knize http://www.knihovnice.cz/recenze/splitkova-j-po-stopach-tajemnych-umelcu-a-zahadnych-pokladu.html

dám sem postupně pak ukázky

Žádné komentáře:

Okomentovat