Jak se z Mikuláše stal dítkomil

Blíží se Vánoce a všude se Santa Klausuje, ovšem málo se ví, že tento legrační stařík vytvořený v roce 1931 ilustrátorem Haddonem Sundblomem pro vánoční reklamní akci Coca-Coly, nemá jen mýtický základ, ale i reálný. Tou reálií je osoba jménem Mikuláš nebo také Nikolaj, Nicholas.
Tento Nikolaj nebyl mučedník ani nic nenapsal, prostě nijak nevynikal, byl to obyčejný biskup, který se narodil kolem roku 245 v Turecku, kde celý život žil (v Myře) a zemřel 6. prosince 334. Jen jeden skutek učinil, zachránil tři byzantinské úředníky od trestu smrti, tito lidé totiž byli křivě nařčeni z hrdelního zločinu. Jak známe svět a církevníky, záchrana úředníků asi nebyla nezištná.
Po čase vznikla kolem tohoto preláta pověst, že chodil nocí a obdarovával nuzné a zoufalé - tu vhodil zlatý penízek do škrpálu, nechaného před dveřmi, tu na okno položil nějakou dobrotu.
Ovšem pověst o světci - ochránci dětí, měla začátek až v roce 960. V tomto roce budoucí biskup Reginald složil veleúspěšné hudební dílo o biskupovi Mikulášovi, který teď už byl svatý.
A jak konkrétně se Mikuláš stal tím dobrotivým nositelem dárečků pro děcka? Lehce, Reginald slovo "innocentes" nevinní - jednalo se o již zmiňované tři úředníky, nahradil slovem "pueri" děti a hodný stařík pro děti byl na světě, a na jeho počest začaly děti dostávat od rodičů dárky.
Tolik k pověsti, jenže při pohledu na vánoční figurky Mikulášů u nás a Santa Klausů jinde, mnoho lidí napadne:" Jak vypadal onen prapůvodní Mikuláš?"
Díky vědě a počítačům, už to opravdu řadu let víme víme, ale nebyla to jednoduchá záležitost a trvala roky a roky.
V roce 1953 v kostele, kde byl Mikuláš pohřben, probíhala rekonstrukce. Při ní byly jeho ostatky vyjmuty. Když už byly venku, Vatikán dovolil anatomu Luigi Martinovi z university Bari (Universit degli Studi di Bari) tyto ostatky prozkoumat.
Martino svoji práci provedl dobře, ostatky a hlavně lebku řádně proměřil a zrentgenoval. Právě tato jeho měření a snímky za půl století použila pro svoji práci antropoložka Caroline Wilkinson a její kolegové z University of Manchester, Unit of Art in Medicine. Snímky a rozměry zadali do počítače a pomocí chytrých modelovacích programů, vytvořili 3D Mikulášovu podobenku.
Lebka byla stvořena pomocí "virtuální hlíny" - tato hlína se chová jako opravdová a pomocí speciálního zařízení, které dává tvůrci pocit "cítit" hmotu se přímo na monitoru modeluje tvar.
Účes a vousy Mikuláš získal v další fázi projektu. Vědci zanalyzovali zobrazování prelátů v té době a podle toho mu stvořili vlas a vous. Krátká bradka i sestřih vlasů, žádná vlající kštice a vous.
Portrét děduly Mikuláše vykoukl z monitoru nejdříve na vědce už v roce 2004.
Díváme se na poněkud násilnicky vyhlížejícího starého muže se zlomeným nosem. Tohle, že je předchůdce Santa Klause? Ano, shoda modelu s tváří kdysi žijícího biskupa, je podle vědců sedmdesátiprocentní.
Podle Caroline Wilkinson "spolustvořitelky" Mikulášovy podobizny onen zlomený nos mu přidává charisma a jeho tvář je velmi mužná. Co člověk, to názor na krásu. Jen, i ze vzhledu je jasné, že tento pán dárečky do botek nedával.