úterý 7. října 2014

Miniatury - neuvěřitelné a krásné




Nad podzimní loukou se nesl jasný zvuk trubky. Melodie pohltila čas a prostor.
Dívám se, odkud pouští tu krásu…. Že by nějaká volební agitka? Ne, na to je to moc krásné.
Muzika se line z tramvaje.

 Na prvním sedadle sedí tramvaják a hraje na trubku.

Chtělo se mi tam zůstat a poslouchat. Ovšem přišlo mi to takové rušící, nemístné. Byl on a jeho nástroj.

Tak jsem pomalu a tiše s hafanama odešla, ale chtělo se mi zařvat „Bravó“ a zatleskat.

Dnešek už mi nic nezkazí. Chvilku jsem slyšela koncert z tramvaje. Na tyhle okamžiky se nezapomíná.















pondělí 6. října 2014

Miniatury - znamení doby



A já sám všechno úplně sám.
V Anglii proběhla zvláštní svatba. Nevěsta si brala identickou nevěstu – sebe samu. Ano, je to tak.
Kdo na tomto světě nás nejvíc miluje? Kdo nám nejvíc rozumí, kdo nás nezradí, kdo s námi na sto pro souhlasí, kdo se nám líbí? Kdo je prostě naše druhé já a partner do nepohody? No přeci odraz v zrcadle. My sami.
Odpadne jí trápení s tajením financí, před sebou neukryje ani  libru. Odpadne ji vyšumění lásky. Odpadne jí trápení z nevěry. Ano? Co když bude mít sex s někým jiným než sama se sebou? To potom bude nevěra jak vystřižená.
Jen, které já bude nevěrné kterému já? A bude to důvod k rozvodu?




čudlík
Na pole přišel pouštět draka táta s dvěma dětma. Připravuje hračku, když na něj nešťastně zakřičí syn: „táto, ty jsi doma zapomněl manuál!“
Otec něco potichu vysvětluje. Kluk kýve hlavou.
 A už je drak i s obrovským ocasem hotov. Leží na strništi, jako žlutá obluda.
Dcera si ho prohlíží. „Tati, kde je mačkátko, aby lítal?“




pátek 3. října 2014

Malé zamyšlení - o srandě



Polák Sylvester Wardega, natočil tento žertovný krátký film a prý už se o něj zajímá polský prokurátor  hází mu na krk nějaký první odstavec 160 článku  trestního  zákoníku Polska a hrozí mu až 3 roky vězení.
Tak samozřejmě mohl by vyděsit někoho se slabým srdcem, ale zdá se mi, že si vybíral, koho vyděsí a nemohoucí důchodci to nebyli.
 Jasně vidět to na živo, tak bych asi zaječela jak siréna. Člověk se lekne, nějaké to nekorektní slovíčko, jako kurva to mě poser, ze rtů splyne, ale po leknutí následuje analýza a je vidět, že je to pes v oblečku.

Na druhou stranu řvala jsem při tomto filmu smíchy a za to autorovi dík, těm lidem se nic nestalo a myslím, že se taky pak zasmáli.

Mezi námi, ten pán co si se zájmen fotí kusy lidských těl, ale utíká před psem v kostýmu… to je asi symbol naší doby.

Jo a víc než pes v kostýmu mě momentálně děsí plakáty všech těch, co chtějí zas k pražským a senátorským korýtkům. To je děs vidět ty držky v nadživotní velikosti.





čtvrtek 2. října 2014

Miniatury - mé trapasy III.




Známá mi ukazuje fotky z nějaké akce, kde byla.
„hmm, hmm, … pěkný… je vidět, že jste se tam bavili…,“ tak nějak nevím, co říkat...
„Hezká paní, „ pokračuju, „Jo, tohle je zajímavej chlap, určitě sympaťák.“
„Cože?“ Podívala se na mě jako na vraha neviňátek. „To je moje kamarádka!“
Že jsem si ty doprovodný slušnostní kecy neodpustila.





Má inspirace k vtipu
Stojím na chodníku, který je v tom místě i tramvajovou zastávkou a čekám na tramvaj. Dívám se do výloh. Kouknu ze zvědavosti i na roh domu, kde se nachází vchod do sexshopu. Kdo zná Smíchov v Praze, ví, že tam to tak skutečně je.
Koukám a mé škodolibé přání se splnilo. Opravdu. Dveře se otvírají a vidím vycházet jednu už skoro šedesátiletou ženu, co znám. Asi nějak vycítila můj pohled. Nevěřila bych, že tak rychle dokáže zmizet za rohem.

Tajemství prozradím teď vám,
kam míří řetěz starých dam