Život je změna... a bydlení ve statickém domě? Pchááá

Rotující stavby 

Čím se vyznačuje moderní stavba? Architektonickým provedením nebo použitými materiály, stavebním postupem,,,?

Pokud by se mělo jednat skutečně o hi-tech stavbu, samozřejmě prvenství mají nové materiály a technologické postupy, které byly použity. Moderní není v případě nějaké budovy nebo i celého komplexu staveb identické se slovem šokující a za každou cenu extravagantní,  i když  některé šokující domy jsou velmi roztomilé…

Podivné a emoce vyvolávající domy i nezvyklé stavební postupy - to je vizitka kalifornského umělce - architekta Michaela Jantzena. Jsou opravdu na pohled zajímavé, jen taková maličkost, jako bydlení v nich, je občas asi problematické. Až na výjimky se zatím jedná jen o návrhy, takže se můžeme zasnít, jak by asi vypadal život například v jeho transformujícím se domě - Transformation House.

Vnější vzhled Transformation House je proměnlivý, díky  tomu, že autor "obal" válcovitého domu rozdělil na pět sekcí, které  se točí kolem horizontální domovní osy. Otáčení je možné buďto díky  elektromotorům anebo větru.

Sekce vytvořené z pláště domu mohou  měnit jeho vzhled anebo ho zásobovat energii například pomocí slunečních baterií, které tyto nestejnoměrné pásy pokrývají. Z umělcových kreseb je jasné, že složitá forma rotujících sekcí domu z nich vlastně dělá i větrné turbíny. Dále v plášti těchto sekcí jsou jímky na dešťovou vodu. Čili dům může obyvatele nejen zásobovat energií - a to jak na zateplení či chlazení interiéru, tak pro elektrospotřebiče a i užitkovou a po vyčištění i pitnou vodou.

Nepohyblivé části domu jsou pouze čelní sekce - jednou se do domu vchází a druhá tvoří  statický balkon. Přeci jen autor uznává, že  tyto dvě časti by se neměly nijak pohybovat a měnit - jedním z důvodů je také, že zde  by byla umístěna koupelna a toaleta.

Interiér domu je rovněž netypický, ne nebojte se, nerotuje kolem osy, to jen obal, ale například má průhlednou podlahu, takže pokud se při rotaci pláště stane, že akorát všechna okna jsou ve stejnou chvíli "na podlaze" obyvatelé vidí krásně pod sebe. Ještě je zajímavé, že lze měnit rozměry oken.

Pohybující se sekce je možné zafixovat a dům se stane poněkud typičtějším domem. Ono asi žít někde, kde se  všechno točí není jednoduché a obyvatelé by museli mít velkou zásobu prášků na bolest a točení se hlavy.

A jak je to s vybavením domu? S nábytkem se nepočítá. Obyvatelé mohou mít všechny své věci ve čtyřech polokruhových kontejnerech umístěných pod podlahou, které - pokud se do nich chcete dostat, je nutné obrátit o 180 °.

práce Michalela Jantzena
http://www.designboom.com/architecture/michael-jantzen-reinvents-the-built-structure/

Kalifornský umělec nechává rotovat obal domu, ale to je asi málo architektům z firmy High Rise - ti nechávají rotovat nejen vily, ale i cele výškové budovy a dokonce celé město! Ano, to není  scéna do sci-fi filmu, ale takové město Rotating City se teď, za 1,6miliardy dolarů, staví na jednom ostrově v Abu-Dhabi (Spojené arabské emiráty). Celé město se bude otáčet díky tomu, že se vlastně staví na něčem, co je nejvíce podobné gigantické divadelní scéně.

Rotující město se bude skládat z přibližně 20 otáčejících se budov a 300 otočných, plavajících a i létajících vilek. Akorát dva luxusní hotely budou statické.

Ony dvoupatrové létající domky Flying Villas se podobají trochu obrovské luštěnině - čočce. Tvůrci garantují, že vzlétnou nad povrch o šest metrů a jejich obyvatelé budou mít dokonalý pocit letu. O pohonu se na stránkách High Rise nehovoří, ale tato firma  je známá svojí seriózností - co zákazníkům garantují je pravda.

Vybrali byste si z této nabídky od transformujícího se domu až po ty plavající a létající? Nezdá se vám takové bydlení? V každém případě se jedná o velmi zajímavé hi-tech stavby.

Budoucnost? Pečuj o něj!

Možností jak bude vypadat budoucnost člověka je... tak třeba takhle?

Na stůl si rozvinul bledě zelenou klávesnici. Z dalšího, ale podstatně většího tubusu vyndal stejnobarevný monitor. Jemně to mlasklo, když ho přilepil na zeď. Do elektrické sítě zapojil počítačovou krabičku, ta ho v setině sekundy spojila s centrálním počítačem. Vyhledal si svůj sektor a začal listovat v datech.

"Emo, podívejte se mi na poštu." Říkal mu Emo ani nevěděl proč.

(Podle posledních sociologických průzkumů 90% občanů oslovuje svůj počítač jménem. Je to normální a i zdravé, říkají psychologové.)

"Nic, soukromého vám zatím nepřišlo, pane." Odpověděl mu příjemný dívčí hlas. "Máte ve svých souborech nová data z poslední analýzy ovzduší a vaše tělesné funkce jsou v normálu."

Vzdychnul si a začal si prohlížet ta data. Jednalo se o krátkodobou předpověď počasí.

Měl to rychle hotové, propočty a extrapolace už byly provedeny. Ani nevěděl, proč ho vlastně zaměstnávají, aby zkontroloval, že vše proběhlo a předpovědi byly rozeslány? Všichni vlastně jen jakoby kontrolujeme propočty počítačů. Co jiného máme taky dělat?

"Pane, nanodoktor, vám právě vytvořil nové cévy ve vašem lýtku, došlo tam k popraskání." Oznámil mu Emin hlas.

"Hmm ani jsem si ničeho nevšil." Usmál se, nebýt pokroku.

"Díky Emo, jdu do vany."

"Pane!" Volala ho Ema. "Pane, připravte se, za pět minut dojde u vás k odběru semene."

Honem doběhl k monitoru, objevila se na něm jeho žena. "Ahoj Emo."

"Ahoj Karle."

"To mám radost, že tě vidím."

"Já taky a těšíš se?"

"To víš, že se těším."

Z počítačové krabičky se vysunula hadička, skoro ani nezaregistroval jak z něj vycucává sperma.

"Děkuji vám  oběma," poděkoval ženský hlas.

"Vyšel na nás kluk, máš radost?" zeptala se žena.

"Tak to mám."

"Bude se samozřejmě jmenovat Karel."

"To bude krásný..."

"Pane,"ozval se počítač, "u vaší ženy právě došlo k odběru a oplodnění vajíčka, váš syn dozraje v sektoru AB32555 přesně v 20.06 podle vašeho data 20.6. 2301, gratuluji."

Tak a teď si můžu jít napustit tu vanu. Usmíval se byl neskonale šťastný.

"Pane, za deset minut končí váš pracovní den, je čas spát. Provedla jsem analýzu vaší moči, měl jste málo vápníku.- nanosondy vám ho již dodaly."

Ponořil se do vody. Tak já mám kluka, co víc si můžu přát.

Utřel se, oblékl si pyžamo, svinul monitor a klávesnici, z elektrické zásuvky vytáhl počítačovou krabičku.

"Dobrou noc, pane, právě jsem nechala odstranit hlen  z vašeho nosohltanu. Takže opravdu pěkné spaní." Přála mu Ema z reproduktoru instalovaném v jeho uchu.

"Dobrou."

Pozor! Hi-tech déšť.

Krásný podzim - prodloužené babí léto, vystřídal ten dobře známý zkurvený mokrý podzim. Prší a prší, ale hi-tech déšť to není. Ono něco takového existuje? Jo! Místo vody prší informace.

Pršící informace jsou tajné

Hravý způsob, jak šířit  informace, vymysleli samozřejmě podle očekávání v Japonsku.

Média tuto technologii  nazvala "Informační déšť".

Představte si následující: Jdete po supermarketu a najednou vidíte, že jim tam někudy prší. Na podlaze jsou už kaluže a na vodě se při dopadu kapek vytváří zčeření a kruhy. Přijdete blíže. Nastavíte kapkám dlaně… a už na nich máte reklamu!

Takto si to aspoň představuje Yoko Ishii - šéf Cyber Solution Laboratory společnosti Nippon Telegraph and Telephone, kde sytém vytvářející Informační déšť vznikl. 

Dlaně jako nejideálnější prostor pro reklamu zvolil  z důvodu - jak sám říká, " .. protože si na ně  lidé zapisují krátké informace, aby je nezapomněli. Takže dlaně jsou jako informační instrument člověku velmi blízké…". Otázkou je, jestli je lidé budou ochotní nastavovat reklamě. Jelikož se bude jednat o zábavnou novinku tak asi ano.

Jak tento systém pracuje? Když začne z projektoru "pršet", CCD kamera umístěná u stropu místnosti či haly sleduje veškerý pohyb lidí pod sebou a předává tyto informace počítači. Pokud u člověka dojde ke zvednutí ruky, projektor mu okamžitě na jednu nebo obě dlaně nakreslí svítící kruh s krátkým reklamním nápisem uprostřed.

Informační déšť nemusí mít jen reklamní účely - může to být nový způsob navigace ať už po obchodech nebo i v galeriích. Systém může na dlaně promítat i filmy nebo animace, takže jeho použití  se tímto může rozšířit i na volný čas a průmysl.

Virtuální kapky ani reklamy na svých dlaních asi ještě řadu let neuvidíte, i když Ishii už v červenci  2005 představil v Tokiu prototyp systému. Výzkumník přiznává, že je nutné vyřešit ještě několik problémů. Jedním z nich je například to, aby informace na dlaních zůstávaly déle než vodní kapky a lidé by také měli mít možnost později si tuto informaci obnovit a i si ji rozšířit. 

Pokud byste chtěli znát detailní informace o systému "Informační déšť" a o jeho parametrech, lituji, nejsou dostupné - patří do kategorie průmyslových tajných, které se rozhodně, na rozdíl od reklam, nikomu zadarmo nevnucují.

Futurologie aneb ošidnost předpovědí

Jak bude vypadat náš svět za pět, deset, sto let? Kdo ví? Dříve se lidi obraceli na věštce a šamany, dnes máme futurology.

Jenže futurologické předpovědi jsou dost často zdrojem velké zábavy - s údivem a potěšením je čteme v době jejich vzniku a s pousmáním, či přímo hurónským záchvatem smíchu potom v době, o které předpověď mluvila. Jen dávní věštci nevzbuzují smích a to z jednoduchého  důvodu, oni své předpovědi  o budoucnosti napsali velmi chytře a každý si tam najde to co hledá. Seriózní futurolog, vycházející  z technických možností společnosti, to má těžší - některé nadějné technologie totiž po letech končí ve slepé uličce a výzkum musí začít znova..

Britský renomovaný futurolog Ian Pearson v roce 2002 napsal, že v roce 2005 bude vytvořena umělá inteligence, která v roce 2018 dostane Nobelovu cenu. Smějete se? Nesmějte se. Tento marketolog British Telecom své předpovědi opravdu pečlivě zvažuje a vždy se snaží vycházet z existujících technologií a výzkumů, jenže nikdo nemá všechny dostupné informace o všech oborech lidské činnosti a někdy prostě má navrch pouhé  přání., aby to bylo tak.

V šedesátých letech minulého století se autoři vizí budoucnosti nechali nekriticky opojit možnostmi techniky a předpokládali, že v 21.století bude mít lidstvo jeden velký problém a to jak zaměstnali lidi v jejich volném čase, protože pracovat  budou jen stroje.

"My nebudeme chodit do práce. Naopak práce bude chodit k nám." prohlásil v roce1967 Walter Cronkite moderátor CBS v dokumentárním seriálu o 21.století. Hovořilo se také o práci za odměnu. Jak roztomilé a naivní.

Vynálezce, spisovatel, podnikatel Ray Kurzweil  se vsadil s Mitchelem Kaporem z Electronic Frontier Foundation o dvacet tisíc dolarů, že v roce 2029 počítač splní podmínky Turingova testu, aniž by někdo poznal, že se jedná o počítač. Futurolog Ian Pearson v roce 2002 napsal, že v roce 2005 bude vytvořena umělá inteligence, která v roce 2018 dostane Nobelovu cenu. Jedná se o pouze o bláznivé předpovědi? Takových už tady bylo... V šedesátých letech minulého století futurologové prohlašovali že v 21.století  lidé nebudou už muset pracovat, vše za ně obstarají inteligentní stroje.

V poslední době s rostoucí propagací robotů se začínají objevovat články, které spekulují, zda-li  robot nahradí člověka, a kdy to bude. V roce 2003 napsal Marshall Brain (zakladatel internetového portálu HowStuffWorks) pesimisticky vyznívající esej - Robotic Nation. V ní předpovídá, že velká většina lidí bude živořit, protože roboti jim vezmou  práci - zdroj obživy. Podle Braina se tak stane v roce 2055. Tato vize budoucnosti je ovšem postavena  na špatné úvaze a nebere na zřetel množství faktorů bránících tvorbě chytrého stroje. Brain vychází z Moorova zákona, podle kterého se počet tranzistorů na jednom čipu každých cca 18 měsíců zdvojnásobí - takže propočtem došel k názoru, že v roce 2020 PC bude provádět 10trilionů operací za sekundu a na základě tohoto předpověděl, že v roce 2055 budou existovat humanoidní roboti, kteří nahradí člověka, protože jejich mozek - počítač bude ekvivalentem lidského mozku. Zapomíná na několik věcí, například že tento zákon je opět jen výborně formulovanou prognózou z roku 1965, která sice zatím platí, ale aby  platila, musí docházet ke stále větší miniaturizaci tranzistorů a jejich prvků, ale tu nelze provádět do nekonečna. Jednoho dne prostě výroba narazí na technologický strop a vývoj počítačů bude muset jít novou cestou nebo se na nějakou dobu zastaví. Onen strop má nastat  kolem roku 2020. K dočasnému zastavení vývoje počítačů může dojít i z ekonomických důvodů (pokud se neobjeví laciná technologie) - ono totiž náklady na vybudování nové technologie brzo dosáhnou desítek miliard dolarů, ale investice vzhledem k zastarání nového zařízení se firmám musí rychle vrátit - což není při ceně zařízení možné, a tak firmy budou čekat na zavedení nové výroby teprve až se jim vyplatí - jedná se o Rockův zákon. Může se stát, že výzkum přijde se zcela novou architekturou PC a jejich vývoj půjde plynule dál, ale jestli povede k umělé inteligenci si netroufám říci.

Zde na příkladu vidíte, jak je ošidné předpovídat budoucnost, většinou futurologické vize odrážejí strach nebo sny toho, kdo je vytváří a i nejobjektivnější futurolog se může splést. Své výroky by ovšem někteří lidé měli vážit - představte si, že v roce 1943 Thomas Watson ředitel IBM prohlásil, "Myslím, že existuje trh tak pro pět počítačů." Za 44 let se Ken Olson  zakladatel Digital Equipment poněkud ztrapnil svým výrokem - "Není důvod, proč by někdo chtěl mít počítač doma." Nesmějme se, výzkum nemůže být  nalinkovaný  a lidé se prostě mýlí, je přeci známé, že i ty nejlépe potvrzené teorie se pravdě pouze přibližují - tak co můžeme chtít od předpovědí.

V současnosti je řada nadějných technologií, které mohou posunout vývoj lidstva a změnit naše domácnosti - mohou, ale nemusí a pak předpovědi, které s nimi počítají, se v budoucnu stanou  rovněž směšnými.

Aktuální legrácka o těch v jedné řadě aneb o devalvaci boje za něco...

http://humanrightsfoundation.org/news/2014-havel-prize-for-creative-dissent-awarded-to-erdem-gunduz-pussy-riot-and-dhondup-wangchen-00379

http://zahranicni.eurozpravy.cz/evropa/105107-havlovu-cenu-letos-dostali-pussy-riot-tibetsky-filmar-a-turecky-herec/forum/

„Maminko, dostal jsem cenu za boj o demokracii a disident.“

„Já jsem na tebe tak hrdá, synáčku,“ Stará matka zatlačila slzu a láskyplně pohladila svého syna po hlavě. „A to jsi dostal od koho a jen ty?“ Zvědavě se vyptává.

„Dala mi to nějaká organizace a nějaká dáma a sám ne, každý rok tu cenu dostane několik lidí. Letos jsme byli tři. Já, Pussy Riot…  auu mami to bylo za co?“ Mladý muž se drží za tvář.

„Synu, že ti není hanba, tak ošklivá slova vyslovovat!“

„Ale Pussy... auu.“

„Tak ty si nedáš říct!“

„Mami, netluč mě a nech mě domluvit, to jsou ty další.“

„Ty jsi dostal cenu pro kundy,“ stařičká matka se rozplakala  a začala lomit rukama.

„Ne, mami, to jsou tyhle holky. Disidentky.“ Synek si je vygooglil a klikl na jejich první fotku. „Podívej, mami, tyhle to jsou. Podívej se, to jsou bojovnice.“

Když vzkřísil omdlelou matku, nestačil uhýbat políčkům a kopancům. „Tak konečně vím, co je ten disident a boj za demokracii, ty prasáku jeden, s kurvama si to tam rozdáváte! Kdyby žil tatínek, no ještě, že se nedočkal takové ostudy, můj jediný syn a v řadě s děvkama, taková hanba!“

A ponaučení?
Vážení přátelé, pokud byť v cizím jazyce, říkáte kunda, je to prostě kunda, s tím nehnete ani když vlastně nevíte, co to říkáte.

Miniatury - setkání vrby s idiotem a robot na baru

Mám známého. Známe se opravdu hodně let. Čas od času se ozve na ICQ nebo na Xichtknize a dělá si ze mě vrbu. Aby to nebylo až tak trapně jednostranné, vždy své nářky na život, ženy, víno, zpěv proklade dotazy na moji osobu.

Ano, bylo by to od něj pěkné, kdyby ty dotazy  nebyly pokaždé stejné, velmi osobní a už jsem mu je nezodpověděla před roky a roky.

Nedávno jsem toho člověka potkala naživo. Bylo to jako na chatu. Stěžoval si na ženy, víno, zpěv a své nářky prokládal dotazy, které léta znám. „Kdy budeš mít děti? … Proč nepíšeš do ženských časopisů?... Už jsi se vdala?... A co tvoji rodiče, jak se mají?“

Poslední otázka mě dorazila. Ne, ničím jsem tazatele nevzala po hlavě, jen se mi někde vzadu v mozku objevila vzpomínka a tím pádem i odpověď. „Rodiče? Děkuju za optání,  stále mrtví, stále mrtví.“

Zarazil se a tupě se zadíval, „tak ahoj,“ hlesl a odešel.

Hurá, třeba jsem se ho už konečně navždy zbavila. A musím poděkovat G+ kamarádovi Ivovi neb tuto odpověď slyšel a podělil se o ni s námi dalšími.

nejlepší vrbou je robot

ovšem můj nápad na robobarmana už je realitou

http://walyou.com/makr-shakr-robot-bartender-quantum-of-the-seas-cruise/

Miniatury - můj a přesto cizí xicht

Stalo se mi asi před měsícem:

„Haló, haló!“ Někdo za mnou křičí.

Jdu s hafanama  neustále rovně  a neohlížím se, protože hlas neznám a nevím, kdo by na mě  v poli volal.

Slyším někoho běžet po strništi. „Haló!“ Hlas už je za mnou. Otočím se. Stojí tam mě neznámá žena.

„Vy nechodíte sem do…?“ a jmenuje nějaký asi sportovní klub. Jméno už mi vypadlo. Dívám se asi jako idiot. „Takže to nejste vy?“ Nejistě se mě ptá.

Zakřením se. „Jelikož sem do klubu nikam nechodím, tak to nejsem.“

„Tak promiňte, ale vypadáte jako ta paní, co chodí s náma cvičit. Malá, zrzavá.“ Kroutí hlavou a odchází.

 Čelo se mi orosilo hrůzou! Někde tady bydlí osoba, co je mi podobná. Je to možný? No není to proti nějakým přírodním zákonům, aby ještě někdo vypadat přesně jako já? :-)

Kanadský fotograf François Brunel, našel ve světě 140 párů lidí, co nejsou příbuzní, neznají se a přesto jejich xicht je xichtem toho druhého

http://www.dailymail.co.uk/news/article-2247797/Twin-portraits-Quebec-photographer-Francois-Brunelle-takes-pictures-look-alikes.html