pondělí 3. listopadu 2014

Miniatury - můj a přesto cizí xicht







Stalo se mi asi před měsícem:
„Haló, haló!“ Někdo za mnou křičí.
Jdu s hafanama  neustále rovně  a neohlížím se, protože hlas neznám a nevím, kdo by na mě  v poli volal.
Slyším někoho běžet po strništi. „Haló!“ Hlas už je za mnou. Otočím se. Stojí tam mě neznámá žena.
„Vy nechodíte sem do…?“ a jmenuje nějaký asi sportovní klub. Jméno už mi vypadlo. Dívám se asi jako idiot. „Takže to nejste vy?“ Nejistě se mě ptá.
Zakřením se. „Jelikož sem do klubu nikam nechodím, tak to nejsem.“
„Tak promiňte, ale vypadáte jako ta paní, co chodí s náma cvičit. Malá, zrzavá.“ Kroutí hlavou a odchází.
 Čelo se mi orosilo hrůzou! Někde tady bydlí osoba, co je mi podobná. Je to možný? No není to proti nějakým přírodním zákonům, aby ještě někdo vypadat přesně jako já? :-)






Kanadský fotograf François Brunel, našel ve světě 140 párů lidí, co nejsou příbuzní, neznají se a přesto jejich xicht je xichtem toho druhého

http://www.dailymail.co.uk/news/article-2247797/Twin-portraits-Quebec-photographer-Francois-Brunelle-takes-pictures-look-alikes.html

Žádné komentáře:

Okomentovat