středa 18. října 2017

Den jako stvořený pro trapas





Krásný den babího léta. Modrá obloha a sluníčko se překonávalo. Druhý den jsme se už probudili do mlhy, šedé oblohy a chladna.
Pořádala jsem akci – Růže pro Božku. Ano tak familiárně nazývám velikánku Boženu Němcovou. Poslala jsem pozvánky a dopadlo to jako vždy. Šla kamarádka a já. Ani ta růže nebyla neb jsem zjistila, že květinový stánek na Andělu, co tam byl snad desítky let, najednou není.
Vše bylo zachráněno svíčkami, které kamarádka prozřetelně vzala s sebou.
Po vyškrtání ani dvaceti sirek, svíčky zaplápolaly na rovu národní buditelkyně a my, přes dav mladých a velmi hlučných Němců se prodraly, projít si náš český Slavín.
Krásný den a barevné listí učinilo z principu ponurého a zadumaného místa – čili hřbitova, místo emočně přijatelné.
Z věží Vyšehradské kapituly zvonky zvoní Vltavu a Ta naše písnička česká.

Vedro a kilometry v nohou, jak jinak, míříme na pivo a nakládaný Hermelín.

Skvělý večer končí, každá běžíme na svůj dopravní spoj. Hurá nemusím čekat, raduji se, při stíhání tramvaje. Při klusu šátrám v batohu. Hledám mobil neb si kupuji jízdenky smskou.
Šmátrám. Nikde není. Nasednu. Sednu si. Vytahuju věci. A nedá se nic dělat, na příští zastávce vystupuji a sprintuji zpět do baru.
Prolítávám dveře, během upocená a zafuněná. Oči vykulené. „Zapomněla jsem si tady mobil,“ houknu směrem k barmance.
Přijdu ke stolku a … a nic. „Nenašel se tady mobil?“ docela zoufale se ptám. „Jsme odešli před asi pěti minutami.“
Barman hledá, barmanka hledá. Já vypadám asi zoufale. Není to tak dávno, ztratila jsem snubák a teď ještě mobil?
„Jaké máte číslo, zkusím vás prozvonit,“ říká dáma sedící u baru.
Diktuju číslo a chci věřit v zázrak.
Dáma dopsala mé číslo a mačká volat. Ticho. A najednou se ozve úvodní melodie ze seriálu Doctor Who.
Možná někteří tušíte. Zrudla jsem. Mobil se ozývá z mého batohu.
Vyndávám věci. Kde je? Kde jen je?
Zapadl mi pod podšívku batohu.
Rudá jak rak a s omluvami na všechny strany se snažím narvat věci zpět do batohu. Kdo má ruce, tak mi pomáhá.
Hurá vše na svém místě a honem na tramvaj.




čtvrtek 6. července 2017

Tráva kam se hneš







Na Piazzettě Národního divadla roste tráva aneb výstava co mne  konečně zaujala... neb traviny jsou krásné a mám je ráda. ☺
Přiznám se, že na balkonu si taky do květníků sázím nejen kytky, ale i traviny a proso.


Na úvod musím říct, že tedy nebyla tam jenom tráva, ale i jiné rostliny, ovšem na 95% pouze a jen traviny.




















































a když přijde mráz, krásu trávy velebím zas ☺





neděle 28. května 2017

Návštěva malého pivovaru



Byla jsem na exkurzi v Břevnovském malém pivovaru. Jedná se o zřejmě nejstarší pivovar v Čechách. Tedy pivo se zde nevařilo po celou tu tisíciletou dobu, byly větší či menší výpadky, ale dnes se tu opět nachází pivovar, a co jsem ochutnala, pivo je dobré.






Ukázka starodávného vaření piva






Lahvování ze začátku minulého století







a pípa



Lahve, co zde vidíte, nebyly normální lahve na pivo, ale jednalo se o lahve zaměstnanců, kteří je měli označené a pouze v nich si mohli donést pivko domů. Prodat lahev s pivem nemohli neb by už si příště neměli do čeho pivo natočit. Každý dostal lahodný mok pouze do své osobní značené lahve. Tak měl pivovar zaručeno, že zaměstnanci nebudou s jeho nápojem kšeftovat.






a tady už se dnes vaří  pivko